Článek
Poznali jsme se přes seznamku a několik dní jsme si psali. Měl smysl pro humor, dokázal vést normální rozhovor a hlavně se nevyptával na věci, které mi na prvních schůzkách vadí.
Když navrhl, že bychom mohli zajít na večeři, souhlasila jsem.
Vybrali jsme menší restauraci, kde jsem nikdy předtím nebyla. Dorazila jsem asi pět minut před ním. Když přišel, usmál se, omluvil se za zpoždění a hned se mi zdálo, že nervozita, kterou jsem před rande měla, byla zbytečná.
Prvních patnáct minut bylo vlastně moc příjemných.
Povídali jsme si o práci, cestování a o tom, co děláme ve volném čase. Dokonce jsme zjistili, že máme několik společných známých.
Pak přišel číšník.
Muž si vzal jídelní lístek a začal ho studovat.
„Tady mají fakt dobré těstoviny,“ řekl.
„Tak si je dej.“
Přikývl.
Pak se zamyslel.
„A myslíš, že mají i něco bez cibule?“
„Asi jo.“
„To by potřebovala máma.“
Zvedla jsem oči od menu.
„Tvoje máma je tady?“
„Ne.“
Řekl to úplně samozřejmě.
V tu chvíli jsem tomu ještě nerozuměla.
„Aha.“
On se na mě usmál.
„Ona má dneska chuť na těstoviny.“
Myslela jsem, že vtipkuje.
Nevtipkoval.
Když přišel číšník, muž objednal nejdřív jídlo pro mě a pro sebe. Pak se na chvíli zarazil a začal se číšníka vyptávat na velikost porcí, omáčky a možnosti balení.
„A můžu ještě jedny ty penne s kuřecím, ale bez cibule?“
Číšník se zeptal, jestli to bude pro někoho dalšího.
„Pro mamku.“
Podívala jsem se na něj.
Číšník se podíval na mě.
Měla jsem pocit, že jsme oba ve stejné situaci a nikdo přesně neví, co říct.
„Ona je doma,“ vysvětlil mi.
„A ty jí objednáváš večeři během našeho prvního rande?“
„No jasně. Slíbil jsem jí, že jí něco přivezu.“
To „no jasně“ mě pobavilo.
„A proč jsi jí to neslíbil až po našem rande?“
Na chvíli se zarazil.
„Protože ona čeká.“
A v tu chvíli mi začalo docházet, že jeho vztah s maminkou možná nebude úplně běžný.
Během jídla mu několikrát zazvonil telefon.
Pokaždé se podíval na displej.
Poprvé hovor odmítl.
Podruhé také.
Potřetí telefon položil na stůl displejem dolů.
„To je máma,“ řekl.
„To jsem pochopila.“
Usmál se.
„Ona je trochu netrpělivá.“
O pár minut později mu přišla zpráva.
Přečetl si ji.
„Co chce?“
„Ptá se, jestli mají ty těstoviny s parmazánem.“
„A co jí napíšeš?“
„Že jo.“
A opravdu jí začal psát.
Seděla jsem naproti němu, jedla večeři a sledovala muže, který během našeho prvního rande řešil s maminkou, jestli jí k těstovinám přidají sýr.
Pak přišla další zpráva.
Tentokrát se zasmál.
„Co je?“ zeptala jsem se.
„Ptá se, jestli jsem si dal dezert.“
„A co jí odpovíš?“
„Že zatím ne.“
„Proč jí to musíš hlásit?“
Pokrčil rameny.
„Ona se zajímá.“
To už mi začalo připadat spíš roztomilé než divné.
Jenže potom přišla věta, která můj názor změnila.
„Víš, ona bude chtít vědět, jaká jsi.“
Odložila jsem vidličku.
„Jaká jsem?“
„No jo. Říkal jsem jí, že dneska mám rande.“
„Ty jsi jí o mně říkal?“
„Samozřejmě.“
„A co přesně?“
„Že jsi hezká, pracuješ tam a tam a že jsme si psali asi týden.“
Nevěděla jsem, jestli se mám smát.
„Ty jsi jí řekl, kde pracuju?“
„Proč ne? Vždyť je to moje máma.“
Přesně v tu chvíli mi došlo, že nejde o jednu objednávku jídla.
Jde o to, že jeho maminka byla nějakým způsobem přítomná na našem rande, i když seděla doma.
Když jsme dojedli, objednal ještě dezert.
Pro sebe.
A pak se zeptal číšníka:
„Můžu vzít ještě jeden s sebou?“
„Pro mamku?“ zeptala jsem se.
„Jo.“
Začala jsem se smát.
On nechápal proč.
„Co je?“
„Nic. Jen mi přijde vtipné, že na prvním rande večeříme ve třech.“
„Ve třech?“
„Ty, já a tvoje máma.“
Zasmál se také.
„Ty jsi blázen.“
Jenže když přinesli účet, začal zase psát na telefon.
„Musím už jít.“
Podívala jsem se na hodiny.
Byli jsme v restauraci přesně hodinu.
„Proč?“
„Musím jí to odvést, než vystydne.“
V tu chvíli už jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo být uražená.
Nakonec jsem se usmála.
„Takže naše první rande končí kvůli penne bez cibule?“
„Neboj, můžeme se vidět znovu.“
„Uvidíme.“
Zaplatili jsme a rozloučili se před restaurací.
Večer mi ještě napsal.
„Máma říkala, že podle fotky vypadáš sympaticky.“
Na tu zprávu jsem koukala asi minutu.
Pak jsem mu odepsala:
„Děkuju. A pozdravuj ji.“
Druhé rande už nikdy nebylo.
Ne proto, že by byl špatný člověk. Vlastně byl docela sympatický.
Jen jsem pochopila, že pokud bych s ním začala chodit, nebyla bych si jistá, jestli si beru partnera, nebo celý rodinný balíček.
A upřímně?
Na prvním rande jsem chtěla poznat jeho.
Ne jeho maminku, její jídelní preference a její názor na mě.
