Článek
Píšete do diskusí, že „všechno je zmanipulované“. Že „nikomu se nedá věřit“. Že „si musíme všechno ověřit sami“. Zní to jako kritické myšlení, ale ve skutečnosti to často bývá přesný opak. Když zpochybníme úplně všechno a všechny – a nahradíme to jen „pocitem“ nebo videem bez zdroje na TikToku – skončíme v bludišti. A z bludiště vede často jen jedna cesta: slepé následování někoho, kdo tvrdí, že má „všechny odpovědi“. Typicky takového, který nejvíc křičí.
Co je to dnes „dezinformace“?
Dezinformace není jen vymyšlená lež. Často je to záměrně vytržený detail, polopravda nebo sugestivní otázka, která vypadá jako hledání pravdy, ale má jasný cíl: vyvolat nedůvěru ke všemu, co není podle „nás“.
Když vám někdo řekne:
„Všimli jste si, že média o něčem mlčí?“
„Proč se o tomhle nemluví?“
„Není divné, že…?“
… často tím jen nahrazuje fakta spekulací. A spoustu lidí to bohužel přesvědčí víc než suchá čísla a ověřené zprávy.
Proč je to nebezpečné?
Protože když přestaneme věřit soudu, statistikám, volbám, institucím, médiím, vědcům i historii… co nám zbyde? Jen pocit. A pár lidí, kteří tvrdí, že „vědí pravdu“. Často to ale nejsou odborníci – jen ti, kdo chtějí získat moc tím, že vás naštvou.
V prostředí, kde dezinformace mohou šířit nejen anonymní účty, ale i veřejně známé osobnosti s přístupem k médiím, je ověřování faktů ještě důležitější. Nezáleží jen na zdroji, ale i na konkrétním obsahu. Kritické myšlení a důsledná práce s informacemi jsou základními nástroji každého, kdo chce porozumět dění ve společnosti bez zkreslení.
