Článek
Dívka z kalifornské střední třídy byla oblíbená mezi spolužáky a na střední škole zvolená královnou plesu. Během několika měsíců se však stala členkou uzavřené komunity kolem Charlese Mansona a ocitla se v centru událostí, které vyústily v jeden z nejznámějších zločinů 20. století.
Když pak o dva roky později seděla v soudní síni, klidná a téměř nepřítomná, bylo jasné, že ten příběh nebude jen o vraždě, ale o manipulaci a ztrátě sebe sama.
Zlom v období dospívání
Když jí bylo čtrnáct, rodiče se rozvedli. V té době začala experimentovat s marihuanou a později i s LSD. V sedmnácti utekla s přítelem do San Francisca, nakonec se ale vrátila a dokončila střední školu. Pocit, že hledá jiný život, v ní však zůstal.
Pod vlivem Mansona
Krátce po maturitě se dostala do komunity kolem Charlese Mansona a přestěhovala se na Spahn Ranch. Manson si své stoupence získával postupně. Nejprve jim dával pocit, že jsou výjimeční a že konečně někam patří. Mluvil o lásce a svobodě.
Sex, drogy a slepá víra
Zároveň však zasahoval i do jejich intimních vztahů – určoval, kdo s kým bude spát, a promiskuitu vydával za součást „osvobození“. Časté užívání LSD otupovalo schopnost kritického myšlení. Van Houtenová byla mladá a hledala směr; Manson jí nabídl jednoduché vysvětlení světa a jasně vymezená pravidla. Oddanost se nenápadně proměnila v podřízení.
Současně se měnil i obsah jeho řečí. Začal hovořit o blížící se apokalypse, o nevyhnutelné válce a o tom, že právě oni jsou vyvolení, kteří mají události urychlit. Původní sliby lásky a svobody ustupovaly příkazům. Nadšení vystřídala bezvýhradná víra.
První noc na Cielo Drive
V noci z 8. na 9. srpna 1969 dorazili členové Mansonovy komunity k domu na Cielo Drive v Los Angeles. V domě byla tehdy těhotná herečka Sharon Tate spolu s několika přáteli. Útok byl brutální a nepřežil nikdo z přítomných. Zpráva o vraždách se okamžitě rozšířila a vyvolala vlnu strachu po celém městě. Leslie Van Houtenová se této první noci neúčastnila, násilí však pokračovalo i následující večer.
Druhá noc v Los Feliz
Tentokrát už mezi nimi byla i Leslie. Skupina zamířila do čtvrti Los Feliz k domu manželů LaBiancových. Manson vstoupil dovnitř jako první, manžele probudil a pod pohrůžkou zbraně je svázal. Ostatním dal pokyn, aby čin dokončili, a poté dům opustil. Leslie se podílela na útoku na Rosemary LaBiancovou a podle pozdějších výpovědí ji po bodnutí jinými členy sama opakovaně zasáhla nožem.
Vzkaz psaný krví
Na zdech pak zanechali nápisy psané krví, které měly zmást vyšetřovatele a vyvolat dojem, že za útokem stojí radikální skupiny. Čin měl zapadnout do Mansonovy představy o blížící se rasové válce, kterou chtěl násilím urychlit.
Město ve strachu
Brutalita obou nocí vyvolala paniku a média mluvila o neznámých pachatelích, kteří se pohybují mezi obyvateli města. Vyšetřovatelé zpočátku netušili, kdo za útoky stojí ani zda spolu jednotlivé případy souvisejí. Členové komunity se mezitím vrátili na ranč a žili dál, jako by se nic nestalo.
Nečekané zatčení
K jejich zadržení nakonec vedlo jiné vyšetřování – policie je zatkla kvůli krádežím aut. Teprve během výslechů a pozdějších výpovědí začalo vycházet najevo, co se během srpnových nocí skutečně odehrálo. Jméno Leslie Van Houtenové se brzy objevilo mezi obviněnými.
Den zúčtování
Proces, který následoval, patřil k nejsledovanějším v americké historii. Obžaloba tvrdila, že se vědomě podílela na vraždě Rosemary LaBiancové a že jednala jako součást skupiny, která plnila Mansonovy příkazy. Obhajoba naopak poukazovala na její věk, manipulaci a vliv drog, pod jejichž vlivem měla v době činu být.
Smála se, když jí hrozil trest smrti
Během soudního řízení působila odtažitě a chladně. Spolu s dalšími členy komunity se někdy smála, jindy zůstávala bez výrazu. Její chování veřejnost šokovalo stejně jako samotný zločin.
V roce 1971 byla odsouzena k trestu smrti. Stejný rozsudek tehdy padl i nad ostatními obžalovanými. Jen o rok později však Nejvyšší soud Kalifornie trest smrti zrušil a všechny rozsudky byly změněny na doživotí.
Leslie Van Houtenová na vězeňské fotografii z roku 1999.
Pokus o nápravu
Během let ve vězení se postupně distancovala od minulosti i od samotného Mansona. Doplnila si vzdělání, získala bakalářský i magisterský titul a zapojila se do vzdělávacích a terapeutických programů pro ostatní vězně.
Opakovaně žádala o podmínečné propuštění a při slyšeních mluvila o své odpovědnosti i o tom, že dnes chápe závažnost svého jednání a bolest, kterou způsobila rodině obětí. Svůj čin označovala za neomluvitelný a přiznávala, že tehdy zcela podléhala vlivu skupiny.
Ve vězení nakonec strávila 53 let. V roce 2023 podmíněně propuštěna.
Zdroje:
