Článek
Některé zanikly s příchodem nových technologií. Jiné zmizely, protože už je lidé jednoduše nepotřebovali.
Budíčkář
Než se rozšířily spolehlivé budíky, starali se někteří lidé o to, aby ostatní ráno nezaspali do práce. Budíčkáři obcházeli ulice a klepali lidem na okna. Někteří si pomáhali dlouhými tyčemi, jiní používali foukačky, kterými na okna stříleli sušený hrách. Největší rozmach zažilo toto povolání v Británii během průmyslové revoluce, kdy dělníci museli chodit do továren na přesně stanovený čas.
O práci je nakonec připravily levné budíky.
Sběrač psích výkalů
V 18. a 19. století se někteří lidé živili sběrem psích výkalů z ulic. Nešlo však o úklid města, jak bychom si dnes mohli myslet. Nasbíraný materiál prodávali koželužnám, kde se využíval při výrobě rukavic, bot nebo knižních vazeb. Ve viktoriánské Anglii byla po této surovině překvapivě velká poptávka. Pro mnoho chudých lidí tak představovala důležitý zdroj obživy.
Ne každá práce holt voněla po úspěchu.
Okrasný poustevník
Někteří bohatí Britové v 18. století toužili po něčem, co by jejich zahrady odlišilo od ostatních. Místo soch nebo fontán si proto najímali okrasné poustevníky. Tito muži dobrovolně žili v malých poustevnách na pozemku a za dodržování stanovených pravidel dostávali zaplaceno. Nesměli si stříhat vousy ani nehty, chodili v jednoduchém oděvu a měli působit dojmem moudrých samotářů. Jejich úkolem bylo dotvářet atmosféru panství a působit jako živá součást zahradní scenérie.
Dnes už si na zahradu většinou pořizujeme jen trpaslíky.
Sběrač pijavic
V době, kdy byly pijavice běžnou součástí lékařské léčby, bylo potřeba zajistit jejich stálý přísun. Sběrači pijavic proto vyráželi do bažin, rybníků a mokřadů, kde je sbírali pro lékaře a lékárníky. Často přitom vstupovali do vody bosí a nechávali pijavice přisát na vlastní nohy. Povolání bylo namáhavé a nepříjemné.
Některé profese zkrátka člověku lezly pod kůži.
Požírač hříchů
Když někdo zemřel, mohla být k domu přivolána velmi neobvyklá osoba. Požírač hříchů měl podle lidové víry převzít hříchy zesnulého a pomoci jeho duši najít klid. Během obřadu snědl kousek chleba nebo jiné jídlo, které bylo položeno na tělo mrtvého nebo v jeho blízkosti. Věřilo se, že tím na sebe přenese všechny neodpuštěné hříchy zemřelého. Za svou službu dostal malé peněžité vyrovnání nebo jídlo.
Nosit si práci domů tehdy asi znamenalo něco jiného než dnes.
Jak je vidět, lidé si dokázali vydělávat opravdu všelijak. A přestože dnes některá z těchto povolání znějí skoro jako vtip, kdysi šlo o úplně běžný způsob obživy.
Tak až si budete příště stěžovat na svou práci, zkuste si představit pracovní pohovor třeba na požírače hříchů.
Zdroje:
