Článek
Dům, kam dorazila, stál v klidné čtvrti. Uvnitř ji přivítala Dynel Lane, autorka inzerátu a chvíli si povídaly o těhotenství a věcech kolem dětí.
Když se Michelle chystala odejít, Lane se zmínila, že má ještě další oblečení uložené ve sklepě a pod touto záminkou ji zavedla dolů. Tam ji fyzicky napadla a škrtila, dokud neztratila vědomí.
Následoval čin, který Michelle vzal nenarozené dítě a zanechal ji těžce zraněnou. Lékaři později uvedli, že poranění neslo znaky hrubého chirurgického zásahu.
Dvě ženy a jedno dítě
Krátce poté se domů vrátil Lanin partner, David Ridley. Řekla mu, že potratila a že dítě je v koupelně. Působila rozrušeně a naléhala, že musí okamžitě do nemocnice. Ridley šel do koupelny, kde našel novorozeně položené ve vaně. Netušil, že jeho skutečná matka leží těžce zraněná u nich sklepě. Zabalil jej do deky a společně odjeli do nemocnice.
Právě tam se brzy ukázalo, že Lanina verze nesedí. Odmítla lékařské vyšetření a nic nenasvědčovalo tomu, že by nedávno porodila. Zatímco zdravotníci řešili stav dítěte, začaly se objevovat první pochybnosti o tom, odkud vlastně pochází.
Do téže nemocnice byla následně převezena i Michelle Wilkinsová. Těžce zraněná, ale při vědomí, dokázala popsat, co se stalo. Lékaři i policisté tak měli před sebou dvě ženy, jedno dítě a příběhy, které k sobě nepasovaly.
Když se ukázalo, že to nebyla náhoda
Dynel Lane byla zadržena ještě téhož dne. Její verze se zhroutila během několika hodin.
Vyšetřování ukázalo, že čin nebyl impulzivní. Lane měsíce předstírala těhotenství, sdílela falešné ultrazvukové snímky a mluvila o dítěti, které mělo dostat jméno James. Přátelé jí dokonce chtěli uspořádat oslavu narození dítěte.
V médiích se objevila také zmínka o tragické ztrátě v její minulosti. Před lety přišla o devatenáctiměsíčního syna, který se utopil, přičemž vyšetřování tehdy neshledalo cizí zavinění. K této události však soud nepřihlížel jako k motivu pozdějšího činu.
Soud a rozsudek
Přestože šlo o útok, při němž přišlo o život nenarozené dítě, Lane nemohla být obviněna z vraždy. Zákony státu Colorado totiž plod nepovažují za osobu, pokud neprokáže životaschopnost mimo tělo matky. Tato skutečnost vyvolala po rozsudku vlnu debat o hranicích práva a spravedlnosti.
V dubnu 2016 byla Dynel Lane nakonec uznána vinnou z pokusu o vraždu a dalších násilných činů. Soud jí uložil trest v délce 100 let vězení.
Následky útoku však soudní síní nekončily.
Michelle Wilkinsová se přátelsky rozešla se svým tehdejším partnerem Danem Ascikem a na čas opustila místo, kde se všechno stalo. Několik měsíců strávila v Severní Karolíně, kde dříve studovala, a později se přesunula do Washingtonu, D.C., aby byla se svými rodiči.
Hledala pomoc u řady odborníků – od terapeutů až po alternativní léčbu – ale cesta k uzdravení byla složitá a často osamělá.
Velkou oporou se pro ni stala laskavost cizích lidí. Psali jí dopisy, pomáhali s náklady na léčbu a připomínali jí, že to, co se stalo, nebylo obrazem světa. Dynel Lane pro ni byla výjimkou, ne pravidlem.
Žít dál
Během několika let začala cítit, že se znovu nadechuje. Přestala používat jméno Michelle, pod kterým ji veřejnost znala během soudního procesu, a přijala nové jméno – Ellie. Jméno, které pro ni znamenalo návrat k vlastní identitě, ne útěk od minulosti.
Deset let po útoku, dnes ve věku 36 let, si nese jizvy dál. Nejen na těle, ale i v paměti. Na svou dceru Auroru nezapomněla a její památku si uchovává s klidem a vděčností.
Krátce po činu dostala možnost se s ní v nemocnici rozloučit. Kolébala ji, oblékla a zazpívala píseň, kterou jí kdysi zpívala její matka. „Bylo to jako ahoj a sbohem v jednom setkání,“ řekla později.
Dnes je znovu zamilovaná, přemýšlí o rodičovství a píše paměti. Ne proto, aby znovu otevírala trauma, ale aby vyprávěla o cestě ven z něj. Jak sama říká, nechce sdílet příběh násilí. Chce sdílet příběh uzdravení.
Její příběh tak nekončí u soudu ani u rozsudku. Končí u rozhodnutí žít dál – s bolestí, která nezmizela, ale s odvahou, která zůstala.
Zdroje:
