Článek
A právě tady má smysl začít jednat jinak.
1. Všimni si, kdy se z prosby stala rutina
Poprvé: „Mohl bys mi pomoct?“
Podruhé: „Ty to zvládneš, viď.“
Potřetí: Už se neptá.
Jakmile něco děláš automaticky,
už to není pomoc.
Je to očekávání.
2. Přestaň vysvětlovat, proč něco nechceš
Jakmile začneš: „Já bych rád/a, ale…“
„Teď se mi to nehodí, protože…“
přestává se řešit,
jestli chceš.
Řeší se,
proč nechceš.
Místo toho:
,,Ne, do toho nejdu.“
,,Ne, tohle brát nebudu.“
„Jo, chápu, ale ne.“
A dál to nerozváděj.
3. Sleduj reakci. Ta ti řekne pravdu.
Normální reakce: „Aha, tak nic.“
Využívání poznáš podle:
tlačení
výčitek
hraní si na oběť
„Asi po tobě chci moc…“
„Já myslel, že pomůžeš…“
„Dobře, jak chceš.“
,,Co ti to udělá?"
A tady je důležité necouvnout
4. Nezachraňuj situaci
Tohle dělá většina lidí.
Řeknou ne.
A hned to začnou mírnit:
„Ale možná jindy…“
„Tak to nějak uděláme…“
Tím rozmažeš hranici.
Vrátíš se zpátky.
Rozhodnutí, které se obhajuje,
působí nejistě.
Rozhodnutí, které se nekomentuje,
působí pevně.
5. Přestaň se bát, že budeš „méně hodný/á“
Tohle je největší brzda.
Jenže:
hodný člověk = někdo, kdo si nechá všechno líbit
respektovaný člověk = někdo, kdo má hranice
A respekt je v dlouhodobém životě víc než oblíbenost.
6. Když máš pocit, že „už je toho moc“
Ten pocit je signál.
Ne slabost.
Jakmile se objeví:
– únava
– vztek
– odpor
už dávno nejde o pomoc.
Jde o přetížení.
A přetížení se neřeší větší ochotou.
Ale menší dostupností.
7. Smíř se s tím, že někdo nebude nadšený
Tohle je nejtěžší bod.
Jakmile se přestaneš nechat využívat:
někdo se urazí
někdo si postěžuje
někdo řekne, že ses změnil
Ano. Změnil.
Z člověka, který vždy ustupoval,
na člověka, který má hranice.
A to je posun správným směrem.
Jedna věc na závěr
Využívání nekončí rozhovorem.
Končí změnou chování.
Ne tím, že tě pochopí.
Ale tím, že už s tebou nemůžou počítat automaticky.
A právě tehdy
se ti začne ulevovat.
