Článek
Téměř šedesáti milionová Itálie čelí sílící kulturní proměně, kde zejména vyčnívá problém školství.
Právě tady kritizují nejen učitelé, ale i rodiče školu, která již není místem vzdělávání, ale místem určeným především pro nejzákladnější integraci potřebnou pro děti migrantů bez znalosti italštiny. Výuka na úkor italských školáků silně zpomaluje i proto, že dětí migrantů stále přibývá a díky tlaku rodičů těchto dětí a jejich nepřijatelných požadavků se škola stává místem konfliktů z důvodu kulturních rozdílů. Požadavky sílící na základě rostoucího počtu migrantů, jejich organizací a především tlaku placených neziskovek na školy způsobují nové a nové problémy.
Jsou to především náboženské požadavky, ale i odmítání tělocviku, plavání, školního stravování s požadavkem na jídlo halal, oblékání italských školáků a mnoho dalších výhrad. Školství má velmi napjatý rozpočet i kvůli rostoucímu počtu potřebných asistentů, jazykových programů a dalších finančních nákladů potřebných pro úspěšné splnění podmínek vzdělávání dětí migrantů.
Na stole je otázka, kdo se komu přizpůsobí. Snaha ze strany hostitelské země se částečně přizpůsobit, vedla pouze k dalším a ještě tvrdším požadavkům ze strany rodičů muslimského původu. Dochází k situacím, popisovanými učiteli z Francie, Belgie, Německa, zde i včetně školních šaríja hlídek, které v evropských školách nekompromisně sledují dodržování islámských pravidel spolužáků a bohužel, nejen muslimských.
Jsou vůbec muslimové ochotni přijmout pravidla hostitelské země? Nebo se školy, úřady, veřejný prostor a nakonec i politika bude měnit podle požadavků stále sebevědomějších a „asertivnějších“ komunit? Stát často ustupuje ze strachu, aby nebyl osočen z rasismu či islamofobie, především ze strany orgánů EU.
V důsledku toho, jak se mění poměry počtu muslimů a nemuslimů v jednotlivých čtvrtích, obcích, školách a tedy i třídách, mnoho nadějí na bezproblémovou integraci není. Nebezpečné problémy pramení ze snahy z náboženské identity učinit politický nárok. Náboženské zvyklosti jsou ve veřejném prostoru předkládány nekompromisně, roste radikalismus, nenávist k Západu a často otevřené sympatie k extrémnímu islámu.
Proto především Meloniová řeší v současnosti otázku, jak daleko smí zajít tvrdě vyžadovaná unijní tolerance v rámci multikulturalismu, aby se nezměnila v katastrofu.
