Článek
„Aktivismus Soudního dvora EU a bujení kompetencí bruselských orgánů, které si přisvojují stále větší moc bez ohledu na znění základních evropských smluv a vůli členských států. Přitom smlouva o fungování EU vyžaduje pro opatření významně ovlivňující volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbou zásobování energiemi jednomyslnost členských států. Ale na základě judikatury Soudního dvora EU si orgány evropské unie přisvojily rozhodování na základě většinového hlasování, pokud šlo o realizaci politiky Green Dealu“ (MF Dnes, Zdeněk Koudelka, právník MU v článku: Tak pravil polský ústavní soud: Green Deal není povinný, 20.6.2025
Pravomoci, které nejsou svěřeny EU, náleží členským státům. Soudní dvůr EU převádí bez výslovného ustanovení ve smlouvách o EU na Brusel nové pravomoci, nebo je převádí z jednomyslného do většinového způsobu rozhodování, které umožňuje přehlasovat členský stát, a tak dochází k porušení suverenity členského státu a jeho ústavy a také samotné smlouvy o evropské unii.
Vzhledem k tomuto zjištění máme šanci přehodnotit jeho prosazování, minimálně zpomalit realizaci. Green Deal totiž zcela nejde zrušit. Jde o tak složitý komplex stovek na sebe navazujících a provázaných směrnic a nařízení, které mají dopad na řady dalších, zdánlivě nesouvisejích regulací. Nejen my, ale celá EU není totiž připravena na jeho realizaci dle plánu.
Energetiku čekají astronomické investice do výstavby nových bezemisních zdrojů (OZE, obnovitelné zdroje energie). Na to navazuje nutnost investovat do řiditelných a zároveň emisních energetických zdrojů, které musí být k dispozici pro situace, když nesvítí ani nefouká. Ale problém také je, když svítí a fouká, což znamená náklady na to, někde energii skladovat, nebo přenášet tam, kde je jí momentálně třeba a to jsou další náklady ve stovkách miliard jak do bateriových uložišť, tak do přenosových soustav.
Doprava: přímé náklady související s obnovou vozového parku na elektromobily. Nabíjecí zařízení, náklady do náročnější údržby.
Těžba uhlí, kterou by čekal brzký konec, ale předčasné urychlení útlumu těžby vedlo současně k útlumu hutnictví, vysoké ceny energií vedou k nekonkurenceschopnosti ve výrobě kovů. Hutnictví se „ujala“ Čína, na které se takto stáváme závislí i strategicky. Nejsme totiž schopni vyrábět zbraně na obranu.
Ceny energií porostou dál, na základě toho spotřebitel nese na bedrech nejen vyšší ceny za energie a teplo, ale na všechno zboží a služby.
Řešíme dopad cen na emisní povolenky. Jejich cena, která se promítne do ceny elektřiny bude záviset i od toho, jak se spekulantům podaří ji vyhnat nahoru. Odhad je 10-20 % ceny silové elektřiny, ke které se připočte. Celková cena toho, co zaplatí konečný spotřebitel, je složitá, nebudu spekulovat. Závěrem k cenám elektřiny: Green Deal ji zdražuje přibližně dvojnásobně.
Co je vlastně přínosem Zeleného údělu, který evropské země realizují, přičemž celá Evropa vyprodukuje jen kolem 8 % emisí CO2? I kdybychom došli k čisté nule, globální klima to vůbec nepozná.
Mám otázku: „Je tato činnost smysluplná“? Pokud ano, bojujme alespoň o reformy GD a odklady plnění. Ústava nám to umožňuje.
Zdroj info.: Zdeněk Koudelka, právník, MU, MF Dnes v článku: Tak pravil polský ústavní soud: Green Deal není povinný
