Článek
Nikdo nechce dobrovolně zchudnout kvůli ideologickým požadavkům klimatismu, nikdo nechce nárůst migrace, aby k nám postupně byla zavlékána migrační katastrofa, jako ji pozorujeme u sousedů, starých zemí EU. Přesto politické špičky prosadily Green Deal a migrační pakt a zdá se, že se nebojí, že jim to ve volbách občané spočítají.
V posledních dnech pozoruji vykrádání demokracie jak prostřednictvím Chat Control, filtrováním zpráv v mobilech a e-mailů, tak kontrolu médií, internetu a platforem pod dohledem EU.
Demokratický deficit EU není problémem jen evropské unie, ale pro její obrovský vliv na členské státy nepřímo také deficitem národních demokracií.
Systém mezinárodního práva a nadnárodních soudů, včetně lidskoprávní agendy, se z demokratické kontroly vymkl už dávno. Jakmile je jednou mezinárodní smlouva ratifikována, je velmi obtížně měnitelná. Její právní dopady jsou prakticky mimo veřejnou kontrolu a často se projevují v oblasti tzv. kulturních válek.
To nezůstalo skryto před nestátními neziskovými organizacemi, progresivisticky zaměřenými, které přes lidskoprávní systém uplatňují svůj vliv. Systematicky vyvolávají spory v konkrétních případech, aby dosáhly systémových změn (tyto organizace například dosáhly u Evropského soudu pro lidská práva toho, že čluny nelegálních migrantů u břehů jižních států EU nesmí být odtaženy zpět k africkým břehům. To v praxi znamená, že nemohou účinně chránit vnější hranice). Působí i ve školách a dalších institucích.
Příkladně Istanbulská úmluva, která vyvolala velké pnutí v naší společnosti. Veřejnost neměla dostatek informací o tom, co se skrývá za prohlášeními o ženských právech, diskriminaci žen a dalšími proklamacemi. Naštěstí i díky odmítání těch informovanějších nedošlo k její ratifikaci. Pokud by ratifikována byla, znamenala by přesun široké agendy kolem genderu na nadnárodní úroveň, na soudy a „politické“ neziskovky. Ty by byly pověřeny některými úkoly, které buď dnes zajišťuje demokraticky kontrolovaná veřejná správa. A to hlavní, povinné financování „politických neziskovek“ z veřejných rozpočtů. Obávám se, že EU připravuje další pokus ji prosadit.
Pokus o oddemokratizování západní společnosti v uplatňování migračních zákonů je velmi nedemokratický systém. Kdo z voličů kdy souhlasil s tím, že kdokoli v Evropě má právo na azyl, pokud mu imigrační úřad neprokáže, že lže o tom, kým je pronásledován? Kdo z voličů by souhlasil s tím, že máme mít migrační pakt a v něm povinnou solidaritu? Trvalý každoroční cyklus relokací, tedy rozvážení migrantů po Evropě, nebo placení 20 000 eur za nepřevzatého migranta. Vidím to jako vydírání členských států neochotných k relokaci. Migrační pakt obsahuje tzv. offsety, to znamená povinné vyřizování žádosti o azyl, který by za jiných okolností vyřizovaly země prvního vstupu. Povinné offsety se aktivují, pokud se členské státy dohromady nezavážou k převzetí dostatečného počtu migrantů z nárazníkových států EU. Když se aktivují, bude si i Česká republika muset ponechat určitý počet migrantů, kteří zrovna budou na našem území a jejich žádost o azyl bude vyřízena kladně. Český volič by těžko dal souhlas k podobnému rozhodnutí. Přitom jde o zásadní civilizační problém, schopný dříve či později rozvrátit českou společnost.
Vyjímání různých oblastí z demokratické kontroly, přenášení veřejné správy na nadnárodní úroveň mimo Česko, narušování zpětnovazebního principu a potlačování svobody projevu ve mně vyvolávají obavu o demokracii.
Věřím, že všichni chceme žít v normální demokratické společnosti, která ctí svobodu slova, případně konzervativní pohled na svět. Případy, které zde uvádím, o tom nesvědčí. EU se fatálně proměňuje, ale bohužel, nevede se o tom, ani se nevedla poctivá veřejná diskuze.
Obrázek: Pixabay, Open-Clipart-Vectors
