Článek
Theodor Herzl: „Jsme národ. Jeden národ. Všude jsme měli upřímnou snahu začlenit se do národních komunit, které nás obklopovaly a udržet si pouze svou víru. To nám však není umožňováno… Marně usilujeme úspěchy v umění a vědě dosáhnout větší slávu pro naše vlasti a přispět k jejich bohatství svou účastí na obchodu… Je námi opovrhováno jako nějakými vetřelci… Kdyby nás jen nechali na pokoji…nezdá se mi však, že to mají v úmyslu“. Tisícileletý útlak Židovstva vedl T.Herzla k předložení návrhu, aby Židům byla přiznána svrchovanost nad pruhem země, dostatečně velkým pro celý jejich národ. Aby mohli žít, přežít a udržet si svou identitu, kulturu a víru (Paul Johnson: Dějiny židovského národa).
V tomto počínajícím období obrody vycházely myšlenky ze zásad, že sionismus je v první řadě návrat k Židovství a teprve potom návrat do židovské země.
Pražští sionisté si byli vědomi toho, že k vykrystalizování jejich pocitu svébytnosti, k nalezení své identity, přispěly také národnostní třenice mezi Čechy a Němci, tak i myšlenky některých vůdčích osobností z českého tábora, především T.G.Masaryka, jehož důraz na morální a duchovní aspekty nacionalismu našly ohlas a souhlas u sionistů, členů BAR KOCHBY. Další vzniklá sionistická organizace BARISSA se přikláněla spíše k odkazu Theodora Herzla a politické orientaci. Židé a Češi nalézali shodu v pohledu na národnostní otázky. Ve skutečnosti přispěli pražští sionisté v období před první světovou válkou k židovské myšlence 20.století jen nepatrně (Ctibor Rybár: Židovská Praha).
Během první světové války prošlo českožidovské hnutí i český sionismus těžkou zkouškou i hmotnou krizí. Válka způsobila oběma hnutím traumatickou konfrontaci s nedostižnými aspiracemi a ztrátu jistot a důvěry právě v okamžiku, kdy mohlo Židovstvo uzavřít pevnější svazek s českým nacionalismem…
Vznik Československé republiky v roce 1918.
Rabín Richard Feder v knize Židovská tragédie: „Klidně a bezpečně jsme žili my Židé v republice Masarykově. Byli jsme jejími plnoprávnými občany, nejen na papíře, ale i ve skutečném životě. Měli jsme stejné povinnosti, ale i stejná práva jako jiní občané, a mohli jsme se bez újmy hlásiti k národnosti české, slovenské, německé, maďarské i židovské. Mohli jsme se usadit kdekoliv a mohli jsme si volit zaměstnání jakékoliv. Našim dětem byly brány škol a učilišť otevřeny. Byli jsme všude a nikde, bylo nás málo a nestáli jsme nikomu v cestě. Židé přijímali Čechy a tito Židy do svých služeb. O naše speciální a kultové potřeby se staraly různé židovské spolky a instituce. Vydávali jsme kalendáře, brožury, noviny, knihy“. Je zřejmé, že vznik Československé republiky se setkal s velikými sympatiemi židovskými obyvateli této země.
V meziválečném období vznikla nejvýznamnější českožidovská organizace, Svaz Čechů židů v RČS. Svůj upřímně prožívaný čechoslovakismus dali Židé najevo hned v počátcích nového státu. Mnozí z nich se jako dobrovolníci účastnili bojů o Slovensko. Nezastupitelnou roli sehráli v plebiscitu na Těšínsku, Oravě a Spiši, kde intenzivně agitovali mezi místní židovskou populací a byli to právě nakonec Židé, kteří rozhodli, že tato území připadla Československu.
V době první republiky se českožidovské hnutí rozvíjelo, obrovské množství Židů se asimilovalo. V roce 1921 získali Židé zastoupení v ŽNO a Radě ŽNO. Židé se stali určující složkou uvnitř celé židovské společnosti v Československu. Přesto se nepodařilo českou společnost plně zbavit antisemitismu. Židé se snažili spojit s dalšími židovskými organizacemi, aby v rámci Malé dohody tvořili integrující skupinu mezi východem a západem, snažili se, aby Židovstvo, ať už na východ nebo západ přijalo tu myšlenku, že pádem Českolovenska nebo jen jeho podkopáním by byl ohrožen světový pilíř lidských práv, o něž se koneckonců opírají Židé ve všech civilizovaných státech. Pokoušeli se dosáhnout toho, aby svým vlivem a kapitálem pomáhaly tyto skupiny podporovat své vlády. Snažili se docílit, aby kulturní most Židů mezi východem a západem nevedl přes Berlín a Vídeň, ale přes Prahu. Svou víru v Československo a svou sounáležitost s národem demonstrovali jednoznačně v roce 1938, kdy mezi sebou vybrali 80 milionů do sbírky na obranu republiky. Oněch 80 mil. vybralo 1% židovských obyvatel mezi sebou, celková vybraná suma na obranu země činila 480 milionů. V roce 1938 v připomínkách k chystanému národnímu statutu Svaz Čechů židů navrhl, aby občané, kteří se přihlásili k československé národnosti, za Čechoslováky. Po Mnichovu, svaz v tragické snaze ochránit česky smýšlející Židy, souhlasil s tím, aby Židé, kteří se přihlásili k jiné národnosti, byli z republiky vystěhováni. Jejich omyl a vina byla těžce vykoupena, protože mnozí, kteří věřili, nesli svůj českožidovský úděl do konce.
1939. Holokaust…
A proto bylo jediným řešením najít zemi, kde bude Židům umožněno žít a přežít. „Zion“.
Obrázek: Pixabay, chenspec
