Článek
Blíží se výročí holokaustu, 27.1. vzpomeneme na oběti nacistické zvůle. Nebyla to jen nacistická zvůle a antisemitismus Hitlera, která mohla nebývalé zvěrstvo uskutečnit.
Adolf Hitler po svém zvolení prohlásil: „Až získám moc, vyhlazení Židů se stane mým prvním a nejpřednějším úkolem. Jakmile se už jednou vyburcuje nenávist proti Židům a vyhlásí se jim válka, jejich odpor se okamžitě zhroutí. Nedokáží se sami bránit a nikdo se na jejich obranu nepostaví. Všechny revoluce, jako je ta moje, potřebují terč, aby by si na něm široké masy mohly ventilovat své pocity nenávisti“. (Paul Johnson, Dějiny židovského národa).
Do protižidovských aktivit se postupně zapojily téměř všechny německé vládní úřady a také velké množství civilistů. Válka proti Židům se stala celonárodní záležitostí. Aby se taková politická linie dala úspěšně plnit, bylo třeba nejdříve Židy definovat, poté zbavit majetku a nakonec soustředit do jednoho místa.
K tomu posloužily i zákony o rasové čistotě (vznikl nový obor genealogie). Takto byly do celé věci vtaženy církve, které měly k dispozici rodné záznamy sahající před rok 1875.
Arizací - vyvlastněním Židů přivedlo do systému obrovský majetek, především obchodních společností. Významnou roli sehrály banky, které z toho měly ve všech stádiích zisk a často se samy nakonec staly vlastníky arizovaných akciových společností. Tak se celý obchodní svět stal demoralizovaným obchodním partnerem „konečného řešení“. Židé tak byli ožebračeni jednak zlodějsky, jednak s pomocí nacistických zákonů.
Proces koncentrace Židů také vyžadoval zapojení celého národa. Od nepřeberných tisíců byrokratů, stejně nelítostných, jako konečný vražedný proces sám. Všichni Němci si toho byli vědomi, každý byl svědkem tohoto zacházení. (V německém zbrojním půmyslu pracovalo 400 000 otroků, Židů i občanů jiných národností).
Hitlerova touha pokračovat v genocidě se mohla uskutečnit jen tak, aby se mohl zmocnit zdroje evropského židovstva. Tento krok vyžadoval válku proti Rusku a Polsku. Jakmile se zmocnil poloviny území Polska, pod jeho moc se dostaly více než 2 miliony Židů. V Polsku jich bylo vyvraždělo přes 90 %. Po napadení Sovětského svazu pokračovala nejsilnější fáze vyhlazování, která měla dle Hitlerovy konspirace zničit „ohnisko židobolševické konspirace“. Obětí bylo více než 900 tisíc.
V Evropě měli nacisti pod přímou či nepřímou kontrolou 8 861 800 Židů. Z tohoto množství odhadem jich bylo vyvražděno kolem 67 %. V Řecku a Nizozemí bylo obětí kolem 70%. Vraždilo se v pobaltských státech, v Maďarsku, v Německu, Československu a Rakousku a dalších zemích, kdekoli Hitler vstoupil se svým vlivem či armádou. Rakušané byli genocidou posedlí snad více než Němci. Tvořili jednu třetinu vyhlazovacích čet SS. V Rumunsku se Židům nevedlo lépe. I ve Francii byla významná část veřejnosti ochotna zapojit se do Hitlerova „konečného řešení“. Jen v Itálii nebyly ztráty na životech Židů tak obrovské.
Bohužel, existují dokumenty prokazující dobrovolnou účast obyvatel v jednotlivých zemích na genocidě. Vedla je k tomu především servilita vůči nacistům a chamtivost. Urvat si něco na bezmocném „bližním“.
Na druhé straně existovali lidé, kteří riskovali životy své a svých rodin a snažili se Židům tajně pomáhat.
A církev? Papež Pius XII. neodsoudil „konečné řešení“. (Bez komentáře).
Britská a americká vláda sice teoreticky se Židy sympatizovaly, ale ze strachu, že by musely přijmout obrovské množství židovského obyvatelstva z morálních důvodů, rozhodly se nepřijímat a tak ani nezachraňovat.
A tak Židé pochopili, že civilizovanému světu, ať je jakkoli definován, se nedá důvěřovat. Zásadní lekcí, kterou si odnesli z holokaustu, byla naléhavá nutnost zajistit si pro sebe trvalé, soběstačné a zejména svrchované útočiště, kde by v případě potřeby mohlo celé světové Židovsvo nalézt bezpečí před svými nepřáteli.
První světová válka způsobila, že se sionistický stát stal možností. Druhá světová válka způsobila, že se stal nezbytností. Přesvědčila drtivou většinu Židů, že si takový stát musí vytvořit a musí zajistit jeho bezpečnost, ať to stojí - je samotné či kohokoli jiného - cokoli.
Antisemitismus musí skončit jednou provždy. Musíme narýsovat tlustou čáru pod tímto nesmírným úsilím a začít lidské dějiny znovu.
Zdroj info.: Paul Johnson: Dějiny židovského národa.
