Článek
Vláda má záměr zřídit veřejný registr všech dotací pro neziskové organizace z veřejných rozpočtů státu, krajů, obcí. Neziskové organizace budou mít povinnost transparentně zveřejňovat své konkrétní výdaje. Snahou je zamezit tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus. Některé neziskovky šíří stále extrémnější ideologické postoje, její členové chtějí mít vliv na společnost, ale nepřijímají žádnou odpovědnost za následky.
U organizací vyvíjejících politickou činnost a jsou financované ze zahraničí, bude povinnost tuto skutečnost transparentně označovat.
Zatím nebyl předložen návrh zákona, o připravované normě se diskutuje. Cílem není potlačení demokracie, svobody slova, vyšší regulace, ale jen snaha o větší transparentnost a přehled o zahraničních vlivových aktivitách.
Jaké jsou přístupy organizací zaměřujících se na transparentnost v jednotlivých zemích? Jaký je rozdíl mezi FARA a zákonem, na kterém pracuje Brusel?
FARA vznikl v době, kdy Spojené státy čelily propagandě nacistického Německa a dalších autoritářských režimů v roce 1938. Pokud někdo v USA jedná na pokyn nebo pod kontrolou zahraniční vlády nebo organizace a snaží se ovlivňovat politiku nebo veřejné mínění, musí se zaregistrovat a zveřejnit své financování a aktivity. USA nezakazuje zahraniční vliv, lobbing, nevytváří systém státního dohledu nad společností a svobodou slova. Chce jen transparentnost vztahu k zahraničnímu zadavateli. Pokud pracuje organizace pro pro cizí vládu, cizího zadavatele a ovlivňuje politiku, veřejnost má právo to vědět. USA tak řeší problém zahraničního vlivu minimalisticky.
Evropská unie připravuje legislativu, která dle ní má zvýšit transparentnost zahraničního vlivu na politiku. Vzorem je údajně FARA. Bohužel se zdá, že EU směřuje k něčemu mnohem tvrdšímu a také regulativnějšímu. Počítá s vytvořením vlastních unijních registrů v jednotlivých členských státech, včetně dohledových orgánů s přeshraniční výměnou informací mezi úřady a se systémem sankcí. Organizace, které působí jménem subjektů ze třetích zemí, by navíc měly mít v EU právního zástupce odpovědného za plnění předepsaných povinností. Ale to není jednoduchý registr transparentnosti, jaký tvoří naše vláda nebo používá FARA. To už je nový administrativní dohled a sankční aparát. Takový systém umožňuje EK postupné rozšiřování regulací a tedy i kontroly a to zřejmě bez nového legislativního procesu. Dle svých představ a mimo demokratické principy. Obávám se, že pozdější diskuze nebo hlasování o těchto změnách bude v národních parlamentech vyloučena. Interpretace toho, co je činnost pro cizí zemi bude závislá na ideologických postojích a libovůli EU. Pokud dojde k její implementaci, občanská společnost v Evropě se ocitne pod permanentním regulatorním dohledem v podstatě celého veřejného prostoru. Evropská legislativa, tak, jak ji známe, by byla požehnáním pro progresivistické a liberálně demokratické ideology, pro většinu občanů národních zemí klackem na oponenty.
Ano, nikoli lepší transparentnost, ale nová norma s cenzorským potenciálem.
