Článek
Beneš neměl žádné pravomoce Němce z vlastní vůle vyhostit, protože je museli přijmout tehdejší spojenci, kteří jako vítězné mocnosti tehdy okupačně vládli jak v Německu, tak v Rakousku.
Samotný odsun logisticky připravila právě jejich Mezispojenecká Komise v Německu. Němci byli postupně a plánovitě odsunuti do americké a ruské zóny podle přesného a závazného plánu převážně během roku 1946. Československo odsun nikdy nenavrhlo a tedy ani nezpůsobilo. Nemá za rozhodnutí žádnou právní, morální ani hmotnou odpovědnost. Odsun se konal pod dohledem Mezispojenecké Komise.
Jakékoliv nároky ohledně odsunu by tedy německá vláda a skutečně poškození Němci měli předložit a uplatňovat u tehdejších vítězných mocností, tedy nynější Velké Británie, USA a Ruska. Vládní kruhy v Německu i sudetští Němci nejsou naivní a tak periodicky vznáší své domnělé nároky vždy jen na Českou republiku. Ovšem vždy jen prostřednictvím německých politiků, nikoli úřední, tedy soudní cestou. Předpokládají snad, že Češi z neinformovanosti si nechají snadno cokoli namluvit a budou neuváženě jednat, dokonce proti vlastním zájmům. Byly a jsou podobné pokusy ze strany našich politiků a je jen úvaha, jestli v tom je naivita nebo postranní zájmy?
Německo a Němci totiž právě na základě Protokolu Postupimské Konference nemají už možnost vznášet kdykoli jakékoli hmotné a finanční nároky plynoucí z nuceného vysídlení, poněvadž Německo je vázáno smlouvou mezi ním a spojenci z 26.května 1952, doplněnou a později ještě ratifikovanou v Paříži 26.října 1954. Z uvedené smlouvy je patrné, že veškerý majetek německé vlády a jednotlivých Němců na území Československa přešel do plného vlastnictví Československa a jeho občanů jako povinná splátka na reparace za všechny válečné škody způsobené právě Němci. Skutečné válečné škody způsobené Československu Německem přitom vysoko přesahují zmíněný zabavený německý majetek.
Německo navíc dodnes nezaplatilo Československu jakoukoli náhradu za tyto škody navíc a je tedy dodnes obrovským dlužníkem České i Slovenské republiky, nikoli naopak.
A co československým občanům kladl na srdce nedlouho po válce prezident Beneš?
"Vážení občané,
v nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro Československou republiku, to jest dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 a 1939.Vědom si neblahých zkušeností národa, zejména z této druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před všemi možnými požadavky na znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě nejen mých dekretů z naší republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety vydané právě z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné. Může se stát, že se najdou „čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem stále zůstává. Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to poškození odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T.G. Masaryka a spoluzakladatele M.R.Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce, ať je to kdokoli a v kterékoli době".
Váš Dr. Edvard Beneš, Praha květen 1947
Zdroj info.:Dokument Protokol Postupimská Konference, 2.srpna 1945
: Odkaz prezidenta Beneše
:Convention on the Settlement of Matters Arising out of the War and Occupation, signet in Bonn on 26, May 1952, as amended by Schedule IV to the Protocol: on the Termination of the Occupation Regime in the Federal Republic of Germany, signed in Paris on 23.October 1954. (332UNTS 219).
