Článek
Diskuze o tom, jestli mají být sestry vysokoškolsky vzdělané, není dnes na místě. Patříme na Západ, kde přednostně, a to zejména v terénu, ale i v lůžkových zařízeních využívají práci vysokoškolaček ke spokojenosti přetížených lékařů a ke spokojenosti pacientů. Naše absolventky mají vysokou úroveň vzdělání a jsou schopny převzít adekvátní kompetence a odpovědnost za svou práci.
Názor, že všechny výkony musí dělat lékař, je zastaralý, snižuje důvěru ve schopnosti sester bakalářek, magister i specialistek. A co je nejhorší, lékařům se neuvolní ruce a čas pro skutečnou práci lékaře. Při jejich nedostatku a pracovní zátěži nechápu neochotu a obavy z jejich strany. Je třeba opustit tradiční přístup k pozici a práci sestry.
Vynechám potřebu praktických lékařů, kteří jsou se sestrou stále v ordinaci a není třeba, aby měli k ruce vysokoškolačku, protože lékař zde sám tvoří náplň práce pro sestru a nemá potřebu jí více pravomocí předat. Nejvíce také brojí proti vysokoškolskému studiu sester právě praktičtí lékaři. Moje rada: „Nemusíte ji zaměstnávat, pokud vám stačí absolventka SZŠ pro méně odborné činnosti“. Přitom návštěvní služba v terénu, která praktické lékaře časově tak zatěžuje, by mohla vykonávat právě vysokoškolačka s praxí, jak je běžné v zahraničí. Sestra je schopna u pacienta provést minimálně základní vyšetření. Změřit tlak, puls, posoudit jeho kvalitu alespoň ve smyslu arytmií, vyšetřit hladinu cukru, měla by orientačně umět poslechnout plíce, natočit EKG na přenosném přístroji, saturaci kyslíku, odebrat krev a moč. Aplikovat injekční a infúzní léčbu ordinovanou lékařem, převázat rány a mnoho dalších úkonů, jejichž výsledek by mohl lékař zpracovat a určit další postup, aniž by musel do terénu. Především sestra dovede poučit pacienta v domácí péči a edukovat i pečující rodinu, aby nedocházelo ke zbytečnému volání sanity, protože laici nemají dostatek informací o jeho nemoci a ošetřování. Zabrání často zbytečné hospitalizaci a volání lékaře k lůžku, pokud se jedná například o zácpu, která může mít i závažné projevy. V minulosti prováděla návštěvní službu u seniorů gerontologická atestovaná sestra. Seniorům a jejich problémům dobře rozuměla a práci v terénu i s ohledem na možnosti medicíny v minulosti dobře zvládala. V rámci vyšší úrovně ošetřovatelství a požadavků současné medicíny je třeba vyššího vzdělání.
Magister je třeba využít ve výuce sester studentek při vedení jejich praxe a také v domácí péči.
V nemocnicích mají tyto vysoce kvalifikované sestry pracovat především ve vedení, ale také na odděleních s nejvyšší specializací: ARO, JIP, operační sály a další, kde jsou plně využity, mají obvykle širší pravomoce a lékař se může na jejich práci spolehnout. Vysokoškolačky vedou ošetřovatelský personál, zadávají práci dle ordinace lékaře dalším sestrám podle zařazení a současně řídí ošetřovatelskou péči, za kterou nesou odpovědnost. Není třeba, aby magister a bakalářek bylo v ošetřovatelském kolektivu na běžném oddělení mnoho, jen pro plnění nejodbornějších prací.
Pokud si všímám demografie obyvatel ČR, je třeba včas reagovat, protože nás čeká zajištění péče o seniory v domácí i ústavní péči. Jak generace boomerů, po nichž budou následovat Husákovy děti, zestárnou, opět nejsme připraveni na zajištění jejich péče. Tito lidé si pozornost zaslouží a zdravotnictví není na péči o ně připraveno. Stále narůstá potřeba dlouhodobé péče. Bude nutné transformovat další lůžka regionálních nemocnic, vybudovat nová zařízení zdravotní a sociální péče. Potřebám stárnoucí populace je třeba přizpůsobit jak počty lékařů, tak všech kategorií sesterských profesí. Vysokoškolačky mohou vést ošetřovatelské týmy, plnit ordinace lékaře, ale především samostatně řídit ošetřovatelskou péči na základě potřeb pacientů. Přítomnost lékaře 24 hodin u těchto lůžek není nutná, odpoledne a v noci by lékař přicházel na zavolání ke stavům, které skutečně vyžadují jeho zásah, eventuálně volá sestra pohotovostní službu, tak, jak je to i v domovech pro seniory, které dnes již především plní ošetřovatelskou funkci. Jak víme, největší problém mají lůžková zařízení následné péče s obsazováním lékaři. Magistra je zde na místě. Nenahrazuje práci a odbornost lékaře, ale rozliší jeho potřebnost na místě.
Pokud bereme v potaz požadavek pečujích rodin, které se chtějí starat doma za pomoci zdravotníků, bez nároků na lůžkovou, neosobní a především drahou péči, tady mají vysokoškolačky své opodstatnění. Čím déle budou senioři schopni žít v ve svém domácím prostředí, tím budou oni i jejich rodiny spokojenější a společnost ušetří. Magistry a bakalářky mohou tento požadavek saturovat.
Dalším významným problémem, proč lékaři vysokoškolačky nechtějí, jsou jejich finanční požadavky. Ano, systém má problém slušně zaplatit středoškolačky a na bakalářky a magistry nemá. Proto je třeba navýšit cenu započítanou do režijních nákladů. Ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami pracovat na seznamu výkonů určených pro zdravotní sestry, seznam výkonů rozšířit o výkony dané novými kompetencemi. Pojišťovny by je měly hradit jak organizacím, tak specialistům a případně praktikům, kteří je zaměstnávají. Pokud by nemocnice nebo specialista či praktik měl v kolonce výkony sestry slušnou platbu, myslím, že by se tolik nebránili zaměstnávat kvalifikované a také lépe placené sestry.
Pokud by byly sestry slušně placeny, nepracovaly by jako pokladní v prodejnách, vrátily by se zpět do zdravotnictví a pokryly by potřebu péče. Nevolejme po tom, aby byly rozšiřovány SZŠ a chrlily co čtyři roky další sestry. Není pravdou, že vysokoškolačky nepotřebujeme. Sester ve zdravotnictví je málo. Absolvuje jich dost, ale protože se na ně zapomělo při úpravách mezd, hledají práci mimo obor. Středoškolačky jsou levnější pracovní silou, ale tudy cesta nevede. Medicínu třetího tisíciletí nedělají jen lékaři. Je třeba na těchto pozicích co nejvzdělanější pracovníky, tak jako ve špičkovém zdravotnictví jiných zemí, pochopitelně s vyšším procentem HDP na kapitolu zdravotnictví.
Na jedné straně straně z důvodu nedostatku lékařů, především v terénu, nabízí zdravotníci telemedicínské služby, místo aby využili možnosti, které skýtá magistra, která může s pacientem být v kontaktu a mnohde poradit a pomoci. Lékaři naříkají, že jsou přetíženi a uvažují o očkování pacientů v lékárnách. K čemu máme vysokoškolačky sestry? Nebo pravice neví, co chce levice? A co se týče ostatních kategorií sester: neoznačujme absolventky SZŠ za druhořadé. Ony vykonávají svou práci dle vzdělání a kvalifikace, danou náplní. Nikoho nechci degradovat. Pokud má tato sestra pocit, že je druhořadá, a má na to možnosti, lze studovat i externě.
To, že vysokoškolačky využíváme pro samostatnou práci, dokazují dentální hygienistky, nutriční terapeutky, sestry specialistky pro léčbu chronických ran, sestry pro stomickou péči a další. Problematice se věnují na základě určení diagnózy lékařem, jeho doporučení, ale dále už pracují samostatně.
Dejme vysokoškolačkám více důvěry a pojišťovny peněz. Lépe organizujme jejich umístění a potřebnost. Potom budou tyto diskuze zbytečné.
Zdroj informací:
vlastní zkušenosti v oboru ošetřovatelství, studium na 1.LF UK
TEMPUS MEDICORUM: Co dělat se zdravotnictvím po volbách, MUDr.Milan Kubek, 7/8 2025
