Článek
To si tak ráno chcete k snídani namazat na loupák marmeládu. S nadšením jdete v práci do ledničky v kuchyňce, kde si už několik měsíců „sušíte“ skleničku s borůvkovou marmeládou s tím, že přece v chladu musí ona sladká hmota vydržet i třetí světovou. A ejhle - otevřete a na dně na vás na malém zbytku marmelády „čeká Fleming“. Tedy ne přímo onen slavný skotský vědec, ale plíseň (Penicillium notatum), resp. penicilin, Flemingův v podstatě náhodný objev z roku 1928, kterému bude za tři roky sto let - penicilinu, ne Flemingovi.
Obsah skleničky jde bohužel do stoupy, ale není mi to líto (Každopádně si musím na trvanlivost potravin a plýtvání dávat ještě větší pozor!). Vždycky mě totiž fascinuje tento zcela unikátní objev, který od druhé světové války zachraňuje miliony lidí po celém světě. V říjnu 1945 získal Alexander Fleming Nobelovu cenu za medicínu. U nás - v poválečném Československu - byl poprvé penicilin vyroben už za války v Dolních Měcholupech. Regulérní výroba penicilinu však začala až v roce 1949 v Roztokách u Prahy.
Z na první pohled odporné záležitosti se vyklubal až zázračný lék. Dnes už sice některé bakterie antibiotikům odolávají, ale historicky je objev penicilinu zlomový pro vývoj dobové medicíny a léčby širokých vrstev obyvatelstva od vojáků po malé děti.
A abych se vrátila k prvotní myšlence - i když se v našem životě objeví nějaký problém, nejistota či zdánlivá ošklivost, nevyhodíme celý náš život do stoupy, ale někdy stačí jen změna perspektivy, pohledu na daný problém a náš život a onen problém se může najednou, zničehonic či postupně naším i Božím přičiněním proměnit a vyrůst v něco, co dává nový smysl. A už to vůbec nemusí být tak ošklivé a nepříjemné, jak nám to mohlo připadat na začátku.
