Článek
Chtěla jen jeden příklad. Zamyslela jsem se, napadlo mě jich hned několik, ale mezi ty výraznější patří Právo být offline. Ten tlak přecházet se vším do online světa je fakt neuvěřitelný a často i nebezpečný. Jak? K tomu se dostaneme.
Každopádně v současnosti jsme všichni tlačeni k tomu, abychom se podvolovali online životu, takže mnozí lidé jsou nucení pořizovat si tzv. chytré telefony, nebo přinejmenším pořizovat si wifi doma a mít počítač nebo aspoň tablet, i kdyby jinak o nic takového nestáli. Kdyby tím nedisponovali, mohli by čelit problémům s placením, komunikací s úřady i bankami, které digitalizují služby.
V požadavku Právo být offline ale zdaleka nejde jen o seniory, kteří se s tlačítkovými mobily pochopitelně cítí komfortněji. Nedávno jsem se na ostravském mítinku zapovídala s jedním živnostníkem, který musí mít zřízenou datovou schránku. V této souvislosti se málem dostal do potíží. Tak třeba daň z nemovitosti do doby zřízení živnosti platil pravidelně a bez prodlev na základě toho, že mu přišlo upozornění složenkou. Nikdo ho ale neupozornil, že složenka už chodit nebude, že upozornění přijde jen v datové schránce. To mu v záplavě jiných upozornění zapadlo, a tak dva roky neměl zaplacenou daň z nemovitosti, a víme, že stát je „díky“ pravicovým politikům shovívavější vůči bohatým, těm ostatním dá každý nedoplatek sežrat. Živnostník svůj rest okamžitě srovnal, ale vadilo mu, že mu bylo zrušeno upozornění ve formě složenek, a to asi nejen v této věci. Digitalizace má smysl, ale ne takhle na sílu, a hlavně má lidem sloužit, ne je topit v dalších problémech.
Další příklad, který dokládá, že nejde jen o seniory, je právo být offline po pracovní době. Hodně šéfů popracovní dobu nerespektuje a zadávají úkoly online i po ní. Musíte mít pak pevné nervy, aby šéfův úkol zaslaný po práci třeba v šest hodin vaše myšlenky alespoň na chvíli nezaměstnal. A to není v pořádku, čas po pracovní době máte trávit, jak vy uznáte za vhodné.
V požadavku Právo být offline nejde jen o seniory, živnostníky či zaměstnance, jde o nás všechny a naši svobodnou volbu, rozhodnutí, jestli chceme platit hotovostí nebo kartou. I v ní totiž býváme občas omezováni.
Psala jsem o nebezpečí. Kromě zmíněné hrozby sankcí či narušování soukromého nebo rodinného života, což není dobré pro psychiku, mluvím také o tom, že neznalost online světa může například uživatele internetbankingu připravit o nemalé peníze, což podvodníci zvládnou zdatnou manipulací nebo třeba pomocí virů.
Suma sumárum: nikdo nesmí být nucen přejít povinně do online života, všechny služby by měly mít i klasickou analogovou alternativu. Máte právo být offline a my se o to zasadíme.
