Článek
Ještě teď si pamatuji svůj román o zamilované Daniele se zlomeným srdcem. Originální! Jenže jsem takovej typickej mileniál. Všechno mě baví jen chvíli, vždyť mám přece tolik možností, všude slyším, že můžu být kým chci a dělat co chci. Jenže co si vybrat, že jo? Což mě za ta léta vedlo k variabilní škále možností mých potenciálních zaměstnání. Nejdřív to byla princezna (pozor, v to pořád tajně doufám!), zpěvačka, herečka, lékařka (haha, pak jsem objevila chemii, haha), spisovatelka, právnička (haha podruhé, já s mojí tendencí rozbrečet se pokaždé, když na mě někdo zvýší hlas), cukrářka, manažerka, podnikatelka…no a je mi 29 a vlastně pořád nevím, čím chci být, až budu velká.
Od psaní knížek mě to s postupem moderní doby táhlo k psaní blogu. To je přece fajn, takovej jeden článeček denně přece zvládnu, ne? Hm. Jenže napsat to, editovat, nafotit k tomu nějakou čupr magnetizující fotečku (s mou tehdejší Nokií, ale zase blikala po stranách, to bylo cool!), nahrát to na blog, kterej před tím musím nějak šikovně vytvořit. To bylo zase už moc práce na člověka takto myšlenkově i fyzicky rozlétaného. Takže po čase i tato aktivita zabředla do dalšího z mých neuskutečněných plánů. No ale někdo tomu tak chtěl, a to psaní se mě tak nějak pořád drží. A sice už nepíšu knihy ani blogy, ale sem tam nějaký článek se naskytne. A docela mi to asi jde, protože mě za to trochu i platí, a především chtějí každou chvíli další. Což je divný, protože to věčně odevzdávám pozdě, když mě to zrovna nebaví. Jak jsem říkala, všechno mě baví chvíli, hlavně mě to přestává bavit, když se ze zábavy stane něco, co udělat musím.
No ale k věci. Doba je rychlá, nikoho moc nebaví číst dlouhý slohy (kdo dočetl až sem, respekt, ani mě už to pomalu zase nebaví), ale touha občas něco napsat a poslat do světa u mě zase převažuje. A tak sem asi občas odložím nějakou větičku, odstaveček, delší či kratší (podle toho, jak mě to bude bavit, že jo) a protože je mi už 29 a od těch 13 let už zase možná vím a znám o něco málo víc, třeba to bude trochu bavit i vás a třeba se v tom i poznáte. Určitě se v tom poznáte, protože takových líných, a přesto akčních lidí mám jen ve svém okolí mraky. Tak uvidíme, jak to půjde, taky mě to třeba za týden přestane zase bavit a zůstanu stagnovat na stejné frekvenci příspěvků jako do teď. Tak se bavte se mnou, dokud nás to všechny bude bavit. Uff.
