Článek
Nejde o pouhou řadu izolovaných incidentů, ale o střet dvou hodnotových vizí. Na jedné straně stojí svobodu a demokracii hájící Evropa, na druhé americký imperialismus, který usiluje o přetvoření Západu podle vlastních představ.
Trumpova politika jako export domácí kulturní války
Donald Trump nerozlišuje mezi domácí a zahraniční sférou. To, co provádí americké demokracii, chce aplikovat i v Evropě. Tu vnímá jako rozšířenou arénu pro prosazování svých domácích zájmů a evropské lídry jako symbol liberální elity, která je nejednotná a v jeho očích slabá. Jeho administrativa systematicky pracuje na rozbití tradičních transatlantických vazeb, na podkopání evropské soudržnosti a na vynucení podřízení v bezpečnostních otázkách.
První měsíce jeho druhého mandátu ukázaly, že nejde o prázdné rétorické figury, ale o promyšlený politický program. Masivní cla uvalená na evropské zboží, koordinovaný tlak na Ukrajinu, otevřená podpora evropské krajní pravice a opakované útoky na Evropskou unii jsou součástí širšího plánu. Trump se snaží, aby sdílené hodnoty a pravidla mezinárodního práva ustoupily kupecké logice „něco za něco“.
Kulturní válka jako mocenský nástroj
Současný konflikt není jen o celkovém objemu obchodní výměny nebo o obranných výdajích. Jde o to, co to znamená být součástí demokratického Západu. Trump a jeho spojenci systematicky využívají témata jako je migrace, klimatická témata, genderová politika či spory o svobodu projevu jako nástroje, jimiž mohou podkopat liberální Evropu.
Kulturní válka má dvě úrovně. Na té viditelné se odehrávají ideologické spory o konkrétní rozhodnutí. Pod povrchem se však vede boj o identitu a sebevědomí Evropy. Kdykoliv evropské vlády ustoupí, vysílají signál, že přijímají roli druhořadého partnera a připouštějí, že směr dějin určuje někdo jiný.
Evropa mezi závislostí a sebeurčením
Evropa nesmí být pouhým pozorovatelem. Pasivní čekání na to, co vyprodukuje Washington, a přizpůsobování se každému Trumpovu výkyvu znamená jen další ústupek. Přitom evropská veřejnost stále hlasitěji požaduje jednotu, větší bezpečnost a vyšší sebevědomí. Podpora společné obrany je dnes historicky vysoká a Evropané očekávají, že Evropa přestane být klientem a stane se autonomním aktérem.
Evropa má k tomu všechny předpoklady. Disponuje robustní ekonomikou, výzkumným a technologickým potenciálem i kulturní „měkkou silou“. Chybí jí jen politická odvaha a strategické směřování.
Program jako páteř evropské strategie
Aby Evropa dokázala z této krize vyjít silnější, musí mít každá země jasnou vizi, která propojí domácí politiku s evropskými cíli. V tom spočívá skutečná hodnota moderního proevropského programu: propojit občanskou energii s vizí pro demokratickou evropskou společnost, v níž se důstojný život a prosperita pojí s ekologickou odpovědností.
Priority jako obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální systémy, digitalizace, inovace, spravedlivé daně, rovné příležitosti a klimatická odpovědnost nejsou samostatnými tématy jednotlivých států. Společně tvoří základ, na němž může Evropa růst jako celek a vystupovat v mezinárodním prostředí jednotně a sebevědomě. Digitální suverenita se neobejde bez propojených investic do vzdělanosti a moderních technologií, které umožní Evropě držet krok s globální (nedemokratickou) konkurencí. Klimatická transformace může uspět jen tehdy, pokud budou kroky členských států sladěny v rámci společné energetické a průmyslové politiky. A také bezpečnost našich občanů vyžaduje, aby obranné kapacity nebyly pouze národní, ale aby dohromady vytvářely pevný evropský rámec.
Cesta k sebevědomé Evropě
Budoucnost Evropy ve světě závisí na schopnosti proměnit krize v příležitosti.
Ochrana hodnot
Demokracie, právní stát a otevřená společnost nejsou samozřejmostí. Politické síly, které podporují evropský projekt, musí znovu nastartovat „integrační motor“, byť za cenu toho, že některé členské státy se do prohlubování spolupráce nezapojí. Evropa musí zůstat prostorem svobody a musí se tak lidem znovu představit, a to v jazyce naděje a důvěry.
Strategická autonomie
Evropa potřebuje vlastní kapacity v obraně, energetice a technologiích. Musí budovat odolné dodavatelské řetězce a digitální suverenitu, a přitom podporovat inovace a vzdělávání, které zajistí budoucí prosperitu.
Aktivní vnější politika
Evropská unie se musí stát hybatelem světového dění, chránit mezinárodní právo, pomáhat řešit konflikty a hájit férový obchod.
Nová komunikace s občany
Evropa musí znovu zapálit jiskru nadšení. Nestačí tabulky a technokratické zprávy. Lidé potřebují slyšet jazyk, který jim vrátí pocit hrdosti, důvěry a naděje.
Silná Evropa
Donald Trump a jeho hnutí spoléhají na to, že Evropa zůstane roztříštěná a pasivní. Pokud však dokážeme překročit vlastní stín, opustit roli objektu a začít jednat jako subjekt dějin, můžeme se stát skutečnými architekty naší vlastní budoucnosti. Transatlantické partnerství může pokračovat, ale pouze jako partnerství rovnocenných.
