Alena Schillerová má doma „boháče“. Její manžel rozhodně netře bídu s nouzí

Jejich příběh začal už na gymnáziu v Brně. Ona tehdy směřovala k právům, on rozjížděl první podnikatelské pokusy. Vzali se brzy a místo okázalé svatby zvolili obyčejný život, postavený na práci a vzájemné podpoře. Zatímco on se pustil do byznysu, ona pomalu stoupala po žebříčku veřejné správy. Dnes mají za sebou desítky let společného života, dvě dospělé děti i vnoučata a přesto říkají, že jejich vztah je pořád práce na plný úvazek.

Její poslední roky ve vysoké politice znamenaly téměř trvalý pobyt v Praze. On zůstal na jižní Moravě, blízko své firmy a daleko od kamer. Dle Aleny Schillerové se s manželem vídají hlavně o víkendech a když se potkají, místo výčitek přichází ticho. Nemá smysl probírat, co kdo nestihl. Stačí být spolu. V jejich vztahu se už dávno nehraje o dokonalost, ale o pochopení.

Alena také otevřeně přiznala, že kdyby manžel nebyl tak tolerantní, nikdy by svoji práci nezvládnla. Její manžel nikdy neměl potřebu stát po jejím boku před kamerami. Zůstal v pozadí, ale o to víc drží rodinu pohromadě, což samozřejmě není snadné. Manžel měl i chvíle, kdy toho měl plné zuby. Ale vždycky jsme si dokázali říct, že jejich společné životy mají smysl, jen když je zvládneme spolu.

Politika a podnikání jsou náročné světy, ale pro oba zůstává největší jistotou rodina. Když jsou doma, téma politiky neexistuje. Dům na okraji Brna je jejich útočištěm, místo, kde se vypínají telefony a zapalují svíčky místo reflektorů. Děti a vnoučata v jejich životě hrají klíčovou roli - Když přijedou, všechno ostatní jde stranou.

Za všemi úsměvy a vyrovnaným vystupováním se skrývá únava, odloučení a tlak veřejnosti. Neustálé přejíždění mezi Brnem a Prahou, role matky, manželky i političky – to vše si vybírá svou daň. A přesto to zvládají. „Občas mlčíme oba,“ říká s nadhledem. Ale mlčí vedle sebe, a to je rozdíl.

Zdroje: