Brzobohatí o dětech mluví otevřeně. Nejde o tlak, ale o společné rozhodnutí

Na začátku jejich vztahu bylo jasné, že rodičovství není téma, které by oba řešili s nadšením. Ondřej Brzobohatý se netajil tím, že děti pro něj dlouho nepředstavovaly vysněný cíl. Mluvil bez obalu, někdy až drsně, o tom, že ho neláká představa křiku, nepořádku a ztráty svobody.

Daniela tehdy stála spíš vedle něj než proti němu. Sama měla rozjetou kariéru, byla zvyklá na pracovní tempo, cestování a život bez pevného režimu. Nešlo o odmítání dětí jako takových, spíš o pocit, že teď ještě ne.

Po svatbě se jejich postoje nezměnily ze dne na den. Nevznikl žádný tlak typu „teď už by se mělo“. Naopak. Daniela několikrát naznačila, že nechce dítě jen proto, aby splnila očekávání okolí.

Postupně se ale začalo mluvit víc. Ne v rozhovorech pro média, ale mezi nimi dvěma. O tom, co vlastně znamená rodina. Jestli je to biologické dítě, nebo spíš vztah, péče a zodpovědnost.

Zlom přišel ve chvíli, kdy Daniela otevřeně řekla, že adopce pro ni není tabu. Nešlo o vyjádření do větru. Mluvila klidně, bez patosu, ale velmi konkrétně. Přiznala, že myšlenka dát domov dítěti, které ho nemá, jí dává smysl.

Ne jako „náhradní řešení“, ale jako plnohodnotnou cestu k rodičovství. To vyvolalo silné reakce. Někteří to chápali, jiní kritizovali. Daniela si z toho ale nic nedělala. Bylo znát, že mluví o něčem, co má promyšlené.

Ondřej Brzobohatý nikdy neřekl, že by se z něj stal zapálený zastánce rodičovství. Změnil ale tón. Přestal téma shazovat, začal o něm mluvit opatrněji a s větším respektem. Přiznal, že člověk se mění a že některé věci vidí jinak než dřív.

Neznamená to, že by dnes mluvili o konkrétním termínu nebo jasném plánu. Spíš to působí tak, že si nechávají čas. A že rozhodnutí, pokud přijde, má být jejich, ne vynucené okolím.

To, co Brzobohaté odlišuje od jiných párů, je absence pózy. Nesnaží se nikoho přesvědčit, že jejich cesta je správná. Jen ji žijí. Daniela dál pracuje, Ondřej tvoří, oba si hlídají soukromí a nenechávají se tlačit do rolí, které jim nesedí.

Jejich vztah působí dospěle. Ne proto, že by měli všechny odpovědi, ale proto, že si dovolují ještě je hledat.

Otázka dětí u Brzobohatých zůstává otevřená. Možná přijde biologické dítě, možná adopce, možná úplně jiný scénář. A možná žádný.

Důležité je, že o tom mluví bez lží a bez nátlaku. A v době, kdy se od párů očekávají jasná stanoviska a rychlá rozhodnutí, je to vlastně překvapivě osvěžující.

Zdroje: