Článek
Nabídka, která přišla ve správnou chvíli
V práci jsem už nějakou dobu nebyl spokojený. Nebylo to nic dramatického, spíš pocit, že se nikam neposouvám.
Když se ozvala jiná firma, bral jsem to jako šanci. Telefonát byl příjemný, domluvili jsme se rychle a termín pohovoru mi bez problémů seděl.
V tu chvíli jsem měl jasno, že to zkusím.
Pochybnosti, které přišly později
Jak se ale termín blížil, začal jsem nad tím přemýšlet jinak. Znamenalo by to změnu, nejistotu a vystoupení z komfortní zóny.
Najednou jsem si říkal, jestli mi vlastně současná práce nestačí. Nebyla ideální, ale byla jistá.
Místo toho, abych si to vyjasnil, jsem to nechal být.
Den, kdy jsem nikam nešel
V den pohovoru jsem ráno vstal, ale nikam jsem se nechystal. Řekl jsem si, že to prostě nechám být.
Neposlal jsem omluvu, nezavolal. Jen jsem nepřišel.
V tu chvíli mi to připadalo jako jednoduché řešení.
Pocit, který přišel potom
Odpoledne mi přišla zpráva, jestli se něco nestalo. Byla napsaná slušně, bez výčitek.
A právě to mě zarazilo.
Došlo mi, že jsem se zachoval hůř, než bych čekal od někoho jiného.
Rozhodnutí, které jsem si přiznal
Nešlo ani tak o ten pohovor. Šlo o to, že jsem se rozhodnutí vyhnul místo toho, abych ho udělal vědomě.
Stačilo říct, že nemám zájem.
Místo toho jsem zvolil jednodušší cestu.
Co mi to nakonec dalo
Nakonec jsem si uvědomil jednu věc.
Někdy nejde o to, jestli něco přijmeme nebo odmítneme. Ale jak to uděláme.
Protože i takové malé rozhodnutí dokáže o člověku říct víc, než si v tu chvíli myslí.
