Článek
Výběr dovolené jako z katalogu
Už dlouho jsme s partnerem snili o opravdové dovolené – nikoliv přeplněné pláže, ale klidné místo, kde se můžete nadechnout a zapomenout. Po pátrání a porovnávání jsme zvolili italský ostrov, kam letí jen pár spojů týdně. Ideál téměř pro pohádku.
Den odletu — budíček ve čtyři ráno, nervozita, všechno zkontrolovat. Pas, doklady, plavky, děti. Na letišti klid, odbavení v pořádku, všechny přípravy vyšly, jenže pak začaly zpoždění. Dvacet minut, pak čtyřicet, a už jsme vyčkávali.
Když konečně přišel moment naskočit do letadla, srdce mi bušilo radostí. Děti si sedly ke okénku, partner pomáhal s kufry – a já se vrhla na svoje místo a… uviděla tam ženu, která tam rozhodně sedět neměla.
Setkání s „cizí pasažérkou“
Byla to paní, která nevypadala jako turistka po prvním letu – spíš někdo, kdo ví, jak systém funguje. Řekla, že má strach z výšek, že „nutně“ potřebuje okno, že se snad nemůžeme hádat, když ona už tam seděla… a že lístek má manžel, co sedí někde vzadu.
V tu chvíli jsem cítila, jak mi rozvíjí zvířecí instinkt – ale taky stud, že musím vysvětlovat, kde je moje místo. S vlhkýma rukama jsem ukázala letenku. Paní zůstala klidná, chladná, arogantní. Jako by seděla v mém životě a říkala: „Tady teď patřím já.“
Letuška, drama a přesuny
Letuška situaci převzala s kamenným výrazem – ale nakonec se ukázalo, že paní ani neměla sedět v té části letadla. Přehodila si místo se svým manželem. Když jí bylo řečeno, aby se přesunula, začala dramatizovat: špatné srdce, mdloby, hrozba zhroucení.
Těch pár lidí kolem nás už bzučelo napětím. Partner na mě hleděl, děti tiché, letadlo plné. Nakonec nám nabídli jiná místa. Nechtěla jsem dělat scénu, nechtěla pokazit začátek dovolené — kývla jsem.
Po zbytku letu jsem se neustále ptala, jestli jsem to měla nechat být, nebo se prát za své místo. Namísto radosti jsem přemýšlela, jestli se mám vrátit domů. Paní se mezitím pohodlně přikryla dekou a usnula, jako by si zasloužila to, co si vzala.
Reflexe po přistání
Dagmar v sobě cítila vztek a zklamání: proč musí být jednoduchá slušnost porušena drzostí? Že si někdo může vzít, co chce — zatímco ten, kdo si všímá pravidel, zůstane bez okna. Dodnes mi v hlavě zní otázka: jsme tak vychováni, že když se ukážeme, že chceme své místo, budeme za nátlakáře?
Tenhle incident mi připomněl, že někdy musíš stát za svým, i když bys raději ustoupila. I dovolená by měla být o radosti, ne o strachu říct pravdu.
