Když Jana Štěpánková přišla o všechno, syn Jan byl tím, kdo ji podržel

Jana Štěpánková patřila k herečkám, které si publikum oblíbilo nejen pro talent, ale i pro lidskost. Doma ale nikdy nehrála roli „velké hvězdy“. Pro syna Jana byla především mámou. A právě proto měl prostor být sám sebou.

Herectví ho od malička obklopovalo, ale nelákalo. Nepřitahovalo ho stát na jevišti ani před kamerou. Mnohem víc ho bavilo přemýšlet, hledat řešení a rozplétat věci, které ostatním připadají složité.

Už během školy bylo jasné, že Jan má talent na technické obory. Zajímal se o počítače, programování a systémy, které dávají věcem řád. Po maturitě proto zamířil na technicky zaměřené studium a postupně si vybudoval kariéru v IT.

Dnes pracuje jako programátor. Je to práce nenápadná, bez potlesku, ale vyžaduje soustředění, přesnost a zodpovědnost. Vlastnosti, které mu zůstaly i v osobním životě.

Život Jany Štěpánkové se v pozdějších letech nevyvíjel lehce. Zdravotní komplikace, osobní ztráty a změny, které přicházejí náhle a bez varování. V tu chvíli už nebyla ona tou, která drží všechno pohromadě. A právě tehdy se naplno ukázalo, jak důležitý je její syn.

Jan se stal její oporou v praktických věcech i v těch úplně obyčejných, ale zásadních. Řešil úřady, starosti kolem domácnosti, technické záležitosti, ale hlavně byl nablízku. Ne okázale, ne s velkými gesty. Prostě byl.

Ti, kdo Janu Štěpánkovou znali, říkali, že si syna nesmírně vážila. Ne proto, že by byl úspěšný v práci, ale proto, jaký je člověk. Klidný, rozvážný, spolehlivý. Někdo, na koho se dá spolehnout ve chvíli, kdy se všechno ostatní hroutí.

Jan o své mamince nikdy nemluvil jako o slavné herečce. Pro něj byla ženou, která mu dala pevné hodnoty a svobodu rozhodnout se po svém. A on jí to vrátil tím nejdůležitějším – přítomností.

Příběh Jany Štěpánkové a jejího syna ukazuje, že nemusíte sdílet stejnou profesi, abyste si byli blízcí. Ona celý život žila v emocích, příbězích a rolích. On pracuje s logikou, daty a kódem. Přesto si rozuměli.

Možná právě proto, že si nikdy nepotřebovali nic dokazovat. Stačilo, že tu jeden pro druhého byli.

Zdroje: