Když sláva bolí: osudy známých tváří, které odešly dobrovolně

U slavných lidí si často říkáme, že mají všechno. Úspěch, peníze, obdiv. Jenže psychika nezná výjimky a někdy se k ní přidá únava, nemoc, samota, nebo roky vnitřních démonů, které okolí nevidí. A pak přijde moment, kdy člověk přestane věřit, že se to dá ještě zlomit.

Hudbu Karla Svobody zná skoro každý, i když si to třeba neuvědomuje hned. Hity, muzikály, melodie, které zlidověly. Jenže i u takového jména se v zákulisí skládal příběh plný osobních ran a těžkých období. Po jeho smrti se dlouho řešily možné důvody, rodinné napětí i to, v jakém rozpoložení byl v posledních měsících.

Brodský byl pro mnoho lidí symbolem noblesy a humoru. Právě proto šokovalo, když se ukázalo, že v sobě dlouhodobě nosil úzkosti a obavy z toho, jak bude vypadat závěr života. V některých vzpomínkách jeho blízcí popisují, že ho děsila představa bezmoci a ztráty kontroly. A někdy právě tohle, ne viditelná tragédie, člověka zevnitř rozebere nejvíc.

Herec, který prošel velkými rolemi i veřejným životem, včetně politiky. U něj se často zmiňuje dlouhodobá zdravotní zátěž a pocit, že už není kam ustoupit. Je to jeden z těch případů, kdy si člověk zpětně uvědomí, jak moc mohou zdravotní potíže změnit psychiku, i když navenek pořád působíte jako silná osobnost.

U Ivety Bartošové se roky míchalo všechno. Velký talent, obrovská očekávání, tlak bulváru i soukromé pády, které se odehrávaly na očích. Její smrt otřásla republikou i proto, že spoustě lidí došlo, jak snadno se z člověka stane veřejný terč, místo aby dostal klid a pomoc.

U některých osobností se dodnes vedou spory, jestli šlo o úmysl, nebo tragickou kombinaci okolností. A i to je součást reality. Ne každý příběh má jedno jasné vysvětlení, někdy zůstanou jen dohady, smutek rodiny a pocit, že se něco nepovedlo zachytit včas. Herečka Jaroslava Obermaierová, která Renátu dobře znala, se přikláněla právě k té druhé možnosti. Myslela si, že si mohla vzít prášky na spaní a jejich účinek nešťastně zkombinovat s alkoholem. Herec Jan Mareš zase později říkal, že od některých kolegů slýchal, že Doleželová občas sahala po alkoholu častěji, než by bylo zdrávo. Co přesně se ale tehdy stalo, už dnes nikdo s jistotou říct nedokáže.

V těchto osudech se často opakuje stejný motiv: okolí vidí roli, výkon, image, ale nevidí vnitřek. A když už něco tuší, má tendenci to zlehčovat. Přitom někdy stačí málo, aby člověk nemusel být na svoje temno sám.

Pokud se vás téma osobně dotýká, zkuste v tom nezůstávat. V Česku funguje Linka první psychické pomoci 116 123 a pro děti a dospívající Linka bezpečí 116 111.

Zdroje: