Láska bez růžových brýlí: Dolanský s Vlasákovou mluví otevřeně o soužití

Jan Dolanský a Lenka Vlasáková patří k těm párům, které se nepoznaly jako mladí studenti herectví, ale až v dospělosti, kdy už měli každý za sebou osobní zážitky i lekce z předchozích vztahů. On ve světě divadelních a filmových rolí, ona jako respektovaná herečka se svým tempem i životními prioritami.

Někteří si říkají, že „se potkali ve správnou chvíli“. Jan byl již stabilní osobností, Lenka věděla, co od života chce. A když se jejich světy prolnuly, nevznikla z toho souhra bez výzev, vznikl partnerský tanec s rytmem, který si museli hodně společně doma „nastrojit“.

Oba jsou herci, ale oba vědí, že jejich vztah je víc než počet rolí na kontě. Láska mezi nimi není „pohádka bez hádek“. Naopak jak sami přiznávají, mají rozdílné povahy. Jan je impulzivní, energický a realistický optimista, Lenka klidná, přemýšlivá a často ta „táhla rodinu jako kapitánka lodi“.

A právě tyto rozdíly se někdy projeví i doma. Občasné nedorozumění nevede k tiše odehraným scénám, ale slova létají stejně rychle jako tenisky v některých komediích z místa na místo, s dávkou emocí, která všem připomene, že i láska občas pozná ostré zatáčky.

Není pravda, že hádky jsou tabu. On i ona říkají otevřeně, že když se rozhádají, je to jako u každého jiného páru – emoce se vyventilují a pak se pracuje na návratu k sobě. A stačí chvíle klidu, společný smích nebo i totální ticho, aby věci dostaly zpět tu správnou perspektivu.

Pro Lenku a Jana není hádka důvodem k úniku, ale často výzvou ke společné reflexi. Učí se jeden druhého chápat, i když mluví jiným jazykem v tom samém konfliktu.

Přestože oba mají za sebou bohaté profesní životy, rodina je pro ně těžištěm existence. Nesnaží se být „dokonalými partnery“ pro média, žádné předstírání je nezajímá. Vyvažují svou práci a osobní život tím, že si doma umějí udělat prostor pro obyčejné věci: společné vaření, rodinné večeře nebo prostě jen ticho na konci dlouhého dne.

A to je realita, kterou oba sdílejí – neromantizovanou, ale pravdivou.

Jedna z věcí, kterou Lenka i Jan často zmiňují, je to, že jejich práce je o rolích, které hrají, ale doma žádná role neplatí. Neexistuje žádná šablona pro „dokonalou manželku“ nebo „správného manžela“. Fungují spolu tak, že se snaží pochopit své priority a respektovat jeden druhého.

Ne vždy je to ideální – ale je to reálné a funguje jim to.

Příběh Jana Dolanského a Lenky Vlasákové není o pohádkové lásce bez sporů. Je o vztahu dvou dospělých lidí, kteří si našli společnou cestu, i když občas šlapou vedle sebe, hádají se a pak znovu najdou společný rytmus.

Je to příběh inspirovaný životem, ne scénářem.

Zdroje: