Článek
Hrubé chování, které nešlo přehlédnout
Ten týden už začal divně. Ranní zácpy, zpoždění, stres z práce. Takže když přišla tahle situace, nejdřív jsem jen vykřikla něco nepublikovatelného pod vousy. „Tak ne, to neuděláš!“ říkala jsem si. Ten řidič si z toho ale nic nedělal, jen si spokojeně opřel ruku o volant a čekal, až mu cesta uvolní.
Blokoval krátkou, ale důležitou cestu tam, kde je to fakt jediná šance projet. A jeho výraz? Naprosto klidný, jako by si říkal: „Já tu prostě stojím a ty počkej.“
Netrpělivost jako zbraň
Když po pár vteřinách uviděl, že se chystám projet bokem (přes pruh, který není povolen), mávnul rukou a zachvěl prstem: „Ne! Tady ne!“ Jako bych byla ta, kdo tu porušuje pravidla. Přitom on stál přes celou křižovatku.
Začala jsem se v duchu ptát, odkud berou někteří lidé pocit, že ostatní existují jen proto, aby jim dělali prostor.
Ten moment, kdy se role obrátily
Trvalo to jen chvilku, než přišel ten moment. Pan SUV se rozjel, ale o tři auta dále. Prominul mi, že si mě nevšiml. Jenže já si všimla hádky, která se rozběhla skoro okamžitě, ten typ, kdy se slova hází jeden přes druhé a kde vám dojde, že jde o ego, ne o bezpečnost.
Zastavila jsem u další červené, vystoupila z auta a prostě přešla k jeho okénku. Ne hněvivě, ale klidně. Řekla jsem mu, že chápu, že spěchal, ale že blokovat křižovatku není fér. Hodila jsem mu letmý úsměv. „Jsme tu všichni,“ řekla jsem jednoduše.
Následky byly nenápadné
Řidič se nejdřív zarazil, pak se jeho výraz změnil. Neřekl nic, co by stálo za citaci. Jen přikývl a zřejmě si uvědomil, že jeho chování nebylo úplně ideální. Nešlo o velké drama, ale o malou „lekci“, kterou prostě v ten moment potřeboval.
Normálně bych toho člověka nikdy nekontaktovala, ale tohle byla situace, která volala po tom, aby někdo řekl nahlas: „Nejsi tady sám.“
Co si z toho odnáším
Není to o tom, že bych vyhrála nad jiným řidičem. Je to o tom, že někdy je potřeba upozornit na to, co je běžné slušné chování — i když to znamená mírně překročit hranici ticha.
A hlavně: není třeba hádat se za každou cenu. Někdy stačí jeden klidný komentář, abyste dali druhému šanci se zamyslet a možná se hned o kousek změnil způsob, jak se k ostatním chová.
