Článek
A přesně to jsem zažil minulý víkend.
Večer v klasické hospodě
Sešli jsme se s kamarády v jedné starší hospodě. Nic moderního, žádné gastro experimenty. Prostě klasika, pivo, utopenci, nakládaný hermelín a pár teplých jídel.
Atmosféra super. Plno, hluk, smích, prostě tak, jak to má být.
U vedlejšího stolu seděla parta lidí, která tam očividně byla poprvé.
„A nemáte něco speciálního?“
Po chvíli si jedna z žen zavolala číšníka. Už od pohledu bylo jasné, že to nebude úplně jednoduchá objednávka.
„Dobrý večer, a nemáte třeba bezlepkové pivo?“ zeptala se.
Číšník se na ni podíval, krátce se rozhlédl po lokále, jako by chtěl naznačit, kde vlastně je, a pak úplně klidně odpověděl:
„Nemáme. Jsme klasická hospoda.“
Chvíle ticha a pak…
U stolu na chvíli zavládlo ticho. Žena se zatvářila překvapeně, jako by čekala úplně jinou reakci.
„A něco podobného?“ zkusila to ještě.
Číšník se jen lehce pousmál: „Máme pivo.“
A bylo hotovo.
Očekávání vs. realita
Nešlo o to, že by se někdo někomu vysmíval nebo byl nepříjemný. Ta odpověď byla vlastně úplně věcná.
Jen přesně vystihla realitu.
Když jdu do klasické hospody, nečekám široký výběr speciálních variant. Stejně jako nečekám řízek v cukrárně nebo sushi ve stánku s klobásami.
Každý podnik má svoje
Mám pocit, že se dnes občas zapomíná na to, že každý podnik má svůj styl, zaměření a nabídku.
A není jejich povinností mít úplně všechno pro každého.
Možná stačí jednoduchá věc, podívat se předem, kam jdu.
A pak se vyhnout zklamání na obou stranách.
