Článek
Myslela jsem, že se na mě vedení může spolehnout
V menším hotelu jsem začala pracovat na recepci před osmi lety. Práce mě bavila, měla jsem to blízko domů a postupně jsem znala téměř všechny stálé hosty. Když někdo onemocněl nebo potřeboval vyměnit směnu, často jsem byla první, komu vedoucí zavolal.
Nejhorší byly víkendy. Manžel měl soboty a neděle volné, já ale pracovala klidně tři víkendy v měsíci. Několikrát jsem žádala, jestli by se směny nedaly rozdělit spravedlivěji.
Odpověď byla pokaždé podobná. Je nás málo a někdo zkušený na recepci být musí.
Brala jsem to jako daň za jistou práci.
Nového kolegu jsem měla zaučit
Na jaře konečně nastoupil nový recepční Marek. Měla jsem radost. Říkala jsem si, že se směny konečně rozdělí mezi více lidí.
První dva týdny jsem ho zaučovala. Ukazovala jsem mu rezervační systém, uzávěrky, komunikaci s hosty i všechno, co se během let naučíte jen zkušeností.
Jednou jsme společně sestavovali směny na další měsíc. Automaticky jsem Markovi přidělila dvě soboty.
Zarazil mě.
„Víkendy dělat nemám. Tak jsme se domluvili při nástupu.“
Myslela jsem, že jde o první měsíc.
Nešlo.
Pak jsem se dozvěděla ještě jednu věc
Marek mi vysvětlil, že víkendy má ve smlouvě pouze výjimečně po předchozí dohodě. Když se hlásil, měl totiž ještě jednu nabídku a právě volné víkendy rozhodly.
Při rozhovoru navíc zmínil svůj nástupní plat.
Byl o několik tisíc vyšší než můj.
Nezlobila jsem se na něj. Naopak. Vyjednal si podmínky, které mu firma byla ochotná dát.
Jen mi najednou došlo, že osm let poslouchám, proč něco nejde. A člověku, který ještě neuměl udělat ani večerní uzávěrku, to šlo zařídit během jediného pohovoru.
Tentokrát jsem se už nešla jen zeptat
Požádala jsem vedoucího o schůzku. Řekla jsem mu, že chci upravit plat a maximálně jeden pracovní víkend měsíčně.
Začal vysvětlovat, že Marek nastupoval v jiné situaci a dnes je těžké sehnat kvalitní zaměstnance.
Zeptala jsem se tedy, jestli je jednodušší sehnat nového člověka než si udržet toho, který tam osm let pracuje.
Na to mi pořádně neodpověděl.
Nabídl mi menší zvýšení mzdy, víkendy ale měly zůstat prakticky stejné.
Po osmi letech jsem odešla
Poprvé po dlouhé době jsem se podívala na pracovní nabídky. Překvapilo mě, kolik hotelů hledá zkušené recepční. Během měsíce jsem měla novou práci.
Dostala jsem vyšší plat a dva volné víkendy v měsíci garantované.
Když jsem podávala výpověď, vedoucí mi řekl, že je škoda přijít o někoho tak spolehlivého.
Právě tehdy mi došlo, že spolehlivost může být někdy zvláštní past. Čím častěji člověk bez řečí ustoupí, tím snadněji začne jeho okolí považovat ústupky za samozřejmost.
Osm let jsem čekala, až firma sama ocení, co pro ni dělám.
Nakonec stačilo, aby nastoupil jeden nový člověk, a já pochopila, že jsem si o lepší podmínky měla říct mnohem dřív – a být připravená odejít, když je nedostanu.
