Lenka Termerová je dávno v důchodu, odpočívat ale nemůže. Důvod přiznala bez okolků

Lenka Termerová letos oslavila 79. narozeniny, ale na klasickou představu důchodkyně, která má konečně spoustu volného času, příliš nesedí. Stále natáčí, hraje divadlo a pracovní nabídky neodmítá. Dokonce i své 76. narozeniny strávila při natáčení na Sázavě a později vzpomínala, že to byla jedna z nejlepších oslav, jakou si mohla přát. Byla mezi kolegy, v přírodě a hlavně při práci.

Právě práce ji podle jejích slov stále dokáže nabíjet. Jenže za pokračováním herecké kariéry není pouze láska k profesi. Termerová otevřeně přiznala, že kdyby přestala pracovat a měla se spoléhat jen na penzi, finančně by to nezvládla.

Přesnou výši svého důchodu herečka veřejně neřekla. O jeho dostatečnosti ale pochybnosti nenechala. Připomněla, že lidé celý život odvádějí část platu a ve srovnání například s Německem či Francií podle ní čeští senioři příliš dobře nevycházejí.

Zároveň z toho nedělá jednoduchý politický útok. Sama upozorňuje, že situace nevznikla za jedné vlády a řešení důchodů je podle ní běh na dlouhou trať. O to zajímavější je její vlastní zkušenost – po desítkách let práce patří mezi seniory, kteří si k penzi stále musí vydělávat.

Termerová má alespoň štěstí v tom, že si může přivydělávat profesí, kterou miluje. Nemusí si ve vysokém věku hledat úplně nové zaměstnání a naopak zůstává v prostředí, v němž strávila většinu života.

Peníze přitom nejsou jediná věc, která jí na systému nesedí. Nelíbí se jí ani výraz „starobní důchod“. Připadá jí, jako by tím společnost člověka automaticky zařadila mezi staré a odepsané lidi, kteří už mají jen v klidu dožít.

Na jejím vlastním životě je přitom vidět pravý opak. Je prababičkou, má pět vnoučat a stále pracuje. Sama o sobě s humorem říkala, že je kvůli pracovnímu vytížení trochu „babička na baterky“. Když ji rodina potřebuje, může se totiž stát, že zrovna stojí před kamerou nebo na jevišti.

Za sebou přitom má období, kdy byly práce i peníze najednou vedlejší. V roce 2009 jí lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. Zprávě nejprve skoro nevěřila, protože se podobné onemocnění v její rodině nevyskytovalo.

Následovala náročná léčba, operace a chemoterapie, kvůli níž přišla o vlasy. V jednu dobu měla také problémy s levou rukou. Termerová se ale k herectví vrátila a o své zkušenosti později mluvila veřejně, aby podpořila další ženy, které procházejí něčím podobným.

V kondici se dlouhé roky udržuje také díky józe. Začala s ní už v sedmdesátých letech po úrazu páteře a zůstala jí věrná dodnes, i když už cvičí pouze tak, jak jí tělo dovolí.

Termerová se přesto na své životní období nedívá jako na něco smutného. Její recept je vlastně docela jednoduchý – člověk by podle ní měl zůstat zvědavý, mít plány a nepřestat dělat věci, které mu dávají radost.

Peníze jsou samozřejmě důležité a sama dobře ví, že bez finančního základu se podobné rady říkají snadno. Její vlastní důchod jí podle jejích slov k pohodlnému životu nestačí. Jenže dokud jí zdraví dovolí hrát a přicházejí nabídky, zdá se, že jí pokračování v práci příliš nevadí.

Možná právě proto se na Termerovou označení „starobní důchodkyně“, které jí tolik vadí, opravdu příliš nehodí. I téměř v osmdesáti letech má pořád plány, práci i chuť nezůstat stát na místě.

Zdroje: