Článek
Bylo mi jí líto, tak jsem pomohla
Moje švagrová Ivana se po patnácti letech manželství rozváděla. Její muž odešel k jiné ženě a ona musela během několika týdnů najít nové bydlení. Pracovala jako prodavačka, neměla velké úspory a potřebovala zaplatit kauci, první nájem i základní vybavení bytu.
S manželem jsme jí nabídli pomoc. Nakonec jsem jí ze svých úspor půjčila devadesát tisíc korun. Ivana mi několikrát slíbila, že všechno vrátí, jakmile se její situace uklidní. Domluvily jsme se, že začne splácet nejpozději za půl roku. Protože jsme byly rodina, žádnou smlouvu jsem po ní nechtěla.
První měsíce jsem se na peníze neptala. Věděla jsem, že rozvod není jednoduchý, a nechtěla jsem jí přidělávat další starosti.
Na splátky ale nikdy nedošlo
Po půl roce jsem se Ivany opatrně zeptala, jestli už by mohla začít něco vracet. Řekla, že má pořád vysoké výdaje a potřebuje ještě trochu času. Souhlasila jsem. Jenže uběhly další tři měsíce a situace se nezměnila.
Mezitím si Ivana pořídila novou televizi a odjela s kamarádkou na týden k moři. Nechtěla jsem jí kontrolovat každou korunu, ale začalo mi být zvláštní, že na dovolenou peníze má, zatímco na splátku půjčky ne.
Rozhodla jsem se proto, že si s ní promluvím osobně.
„Vždyť jsem vám toho tolik pomohla“
Pozvala jsem Ivanu na kávu a navrhla, že mi může posílat třeba dva tisíce měsíčně. Nemusela by vracet všechno najednou a já bych alespoň věděla, že na naši dohodu nezapomněla.
Její reakce mě překvapila. Podívala se na mě a zeptala se, jestli to myslím vážně. Prý měla za to, že jsme si dávno vyrovnané.
Vysvětlila mi, že před lety často hlídala naše děti, několikrát nám pomohla při stěhování a během mé nemoci nám vozila nákupy. Podle ní měla tahle pomoc také svou hodnotu. Devadesát tisíc proto považovala za jakési poděkování za všechno, co pro nás udělala.
Nevěřila jsem vlastním uším. Nikdy mě nenapadlo, že si švagrová za běžnou rodinnou pomoc jednou vystaví účet.
Manžel se postavil na její stranu
Když jsem to doma vyprávěla, čekala jsem, že mě manžel podpoří. Jenže on mi řekl, že Ivana má v něčem pravdu. V minulosti nám opravdu hodně pomáhala a možná bychom neměli být tak přísní.
Připomněla jsem mu, že hlídání dětí jsme nikdy nepovažovali za placenou službu. Stejně jako jsme po Ivaně nechtěli peníze, když jsme jí pomáhali s malováním bytu nebo stěhováním nábytku.
Nejvíc mě ale mrzelo, že o mých úsporách najednou rozhodovali dva lidé, kteří se mě na nic nezeptali.
Řekla jsem manželovi, že pokud chce sestře devadesát tisíc darovat, může jí je dát ze svých peněz. Já jsem jí je ale půjčila.
Nakonec jsme se domluvily
Po několika nepříjemných rozhovorech Ivana uznala, že jsme se skutečně bavily o půjčce. Souhlasila, že mi začne posílat dva tisíce měsíčně. První splátka dorazila až po dalším připomenutí, ale od té doby už platí pravidelně.
Náš vztah se změnil. Dřív jsme spolu chodily na kávu a občas vyrazily nakupovat. Dnes se vídáme hlavně při rodinných oslavách.
Není mi příjemné, že mezi námi stojí peníze. Ještě horší by ale bylo předstírat, že žádná dohoda neexistovala.
Švagrové bych tehdy pomohla znovu. Jen bych tentokrát všechno sepsala. Ne proto, že bych jí předem nevěřila, ale proto, aby si za rok nikdo nemohl vzpomínat na naši domluvu úplně jinak.
