Osud Markéty Fišerové se zlomil v jediný den. Marek Eben nikdy neodešel

Markéta je pro mnoho lidí možná méně známá než její manžel, přesto je to žena se silným příběhem. Společně s Markem je manželkou už dlouhá léta a jejich vztah je pro mnohé inspirací, jak se držet jeden druhého i v těch nejtěžších chvílích.

Markéta a Marek se seznámili před lety, když oba stáli pevně ve světě umění. Markéta byla uznávaná herečka, která kolem sebe šířila přirozenou energii, charizma a lidskou blízkost. Její úsměv dokázal rozehřát prostor dřív, než promluvila slovo.

Společné chvíle na jevišti, pak i mimo něj, je sblížily tak, že se rozhodli spojit životy. Pro Marka to byla láska, která přichází jednou. A pro Markétu to bylo setkání, které přineslo domov, porozumění a bezpečnou půdu i pro chvíle, které teprve měly přijít.

Zlom nastal, když Markéta během vrcholu své kariéry prodělala těžkou zdravotní komplikaci - mrtvici. Náhlé selhání těla ji postavilo před úplně jinou realitu. Najednou šlo o každý krok, každý dotek, každý denní úkon. Tomu, kdo je zvyklý řídit scénu a svůj život, se svět proměnil v boj o jednoduché věci, které jsme dřív považovali za samozřejmé.

Rehabilitace byla dlouhá a vyčerpávající. Tělo bylo zraněné natolik, že se Markéta ocitla na invalidním vozíku a to není jen fyzická změna. Je to proměna identity, denního rytmu i pocitu vlastní hodnoty.

Marek u své ženy nikdy neodebral ruku. Ne proto, že by byl jen statečný partner, ale protože to nebyla volba - miloval ji tak, jak by miloval každého, koho zná od dětství. Nebylo to o soucitu, ale o opravdové, každodenní přítomné podpoře.

Společně čelili i dalším ránám - láska k dítěti, které neprožili jako rodina, bolest ztráty, chvíle, kdy bylo těžké se nadechnout. A přesto zůstávali. Ne v dokonalém světle, ale v realitě každodenního boje, který se neodehrává na jevišti, ale doma, když slunce zapadá.

Dnes žijí Markéta a Marek svůj život tak, jak umí - s pokorou, respektem jeden k druhému a hlubokým citem pro to, co život dal a vzal. Markéta stále používá invalidní vozík, ale její osobnost je stále silná a nepřehlédnutelná. Navzdory omezením je přítomná, bystrá a plná života.

Na veřejnosti se objevují občas, když mají náladu a chuť to udělat. Nesnaží se o žádné mediální show. Jejich společné vystoupení působí jako tichý důkaz, že láska není jen o štěstí v šatech a kulisách, ale o tom, jak se držet jeden druhého, když je těžko i nadechnout.

Tohle není příběh o triumfu nad nepřízní, který se dá shrnout jednou větou. Je to soubor malých kroků, vstát z postele, udělat si kávu, usmát se navzdory bolesti, pozdravit souseda, podívat se na západ slunce. Pro ně je to denní scénář, který se píše bez reflektorů.

Markéta to nevnímá jako prohru. Říká, že i když její tělo ztratilo část své svobody, její mysl a srdce zůstaly neuvěřitelně silné. A Marek? Ten jí napsal více životních rolí než stovky scénářů, tu nejdůležitější: být s ní, každý den znovu.

Zdroje: