Porod, který změnil život. Mirka Čejková mluví o nejtěžší zkušenosti a životě s postiženou dcerou

Mirka Čejková byla v době, kdy čekala dítě, v plném pracovním tempu. Těšila se na mateřství, ale zároveň chtěla zůstat aktivní. Porod ale nepřinesl radost, jakou si představovala. Dcera Petra přišla na svět s vážným zdravotním poškozením a rodina se musela rychle srovnat s realitou, kterou si nikdo nepřeje zažít.

Okolnosti porodu byly problematické a později se řešilo, zda nedošlo k chybě ze strany zdravotnického personálu. Rodina se snažila dobrat vysvětlení, ale postupem času zjistila, že část dokumentace chybí a některé věci už nejde zpětně doložit. Místo jasných odpovědí přišla spíš frustrace z toho, že se nedá dobrat jednoznačného závěru.

Čejková několikrát říkala, že pro ni nebylo nejtěžší jen to, co se stalo při porodu, ale i pocit, že se pravda ztratila v systému. Člověk pak zůstane s otázkami, které si nese dlouho.

Petra dnes žije s trvalými následky. Péče o ni znamenala změnit životní režim, plánování dne i pracovní možnosti. Čejková musela řadu věcí přehodnotit. Nešlo o hrdinská gesta, ale o obyčejnou každodennost: lékaři, rehabilitace, papírování, únava.

O dceři mluví klidně a věcně. Říká, že ji naučila přemýšlet jinak o tom, co je důležité. Že člověk časem přestane řešit věci, které dřív považoval za zásadní, a soustředí se na to, co má skutečný dopad na život rodiny.

Do náročného období přišel i rozvod, který situaci doma ještě zkomplikoval. Čejková postupně omezila práci v médiích a stáhla se do klidnějšího režimu. Nebyl to útěk, spíš přirozená reakce na to, že doma řešila úplně jiné věci než kariéru.

Dnes o své zkušenosti mluví s odstupem. Nevrací se k nim proto, aby vyvolala emoce, ale proto, že chce pojmenovat realitu, která se může stát i jiným rodinám. Její příběh není o hledání viníků, spíš o tom, jak se člověk učí žít s tím, co už nejde změnit.

Zdroje: