Článek
Trapná scéna v malém obchodě
Bylo dusno, vzduch voněl po levanduli a slunci, které pálilo do výloh malého obchodu v centru městečka. Na pultě ležely barevné mýdla, magnety a sáčky se sušenými bylinkami. Chtěla jsem pár drobností koupit pro kamarádky, a tak jsem se nesměle zeptala francouzsky, kolik stojí dvě mýdla. Prodavač se na mě podíval, povytáhl obočí a s ironickým úšklebkem pronesl: „Madame, anglais, please.“ Jeho kolegyně se uchechtla a já zrudla až po uši. Můj přízvuk asi nebyl perfektní, ale nezasloužila jsem si výsměch. V tu chvíli bych se nejradši otočila a utekla.
Když se karta obrátila
Jenže dřív než jsem to stihla, ozval se můj syn Tomáš. „Je voudrais deux savons à la lavande et un magnet, s’il vous plaît,“ řekl naprosto plynule a s takovou jistotou, že i prodavač ztratil řeč. V obchodě nastalo ticho. Kolegyně, která se předtím smála, rychle sklopila zrak. Prodavač se pokusil o úsměv, ale bylo vidět, že ho ta situace zaskočila. „Mais bien sûr, monsieur,“ odpověděl tiše a začal zabalovat nákup.
Pýcha, která hřála víc než slunce
Když jsme vyšli ven, cítila jsem zvláštní směs hrdosti a zadostiučinění. Nešlo o to, že se syn ukázal – šlo o to, že se mě zastal. Bez křiku, bez hádky, jen kulturou a klidem.
„Neměl se ti smát, mami,“ řekl jednoduše, když jsme šli zpět k autu. A mně v tu chvíli došlo, že právě tahle věta měla větší váhu než všechna francouzská slovíčka dohromady.
Lekce, kterou si ponesu
Ten den mi ukázal, že respekt se nedá vynutit. Že skutečná síla je v tom, když zůstanete slušní, i když se k vám někdo chová povýšeně. A že někdy se největší lekce rodič naučí od svého dítěte. Když jsme odjížděli, podívala jsem se zpět na ten malý obchod. A i když jsem věděla, že mě už nikdy neuvidí, usmála jsem se. Protože vím, že tentokrát jsme odtud odjeli jako vítězové.
