Hlavní obsah

Šla jsem na pohovor, který vypadal slibně. Stačilo pár minut a věděla jsem, že musím pryč

Foto: Freepik

Pracovní pohovor

Hledala jsem práci a byla připravená vzít téměř cokoliv. Když mě pozvali na pohovor do známé firmy, říkala jsem si, že horší než teď to být nemůže. Jenže během jedné schůzky jsem pochopila, že některé nabídky je lepší odmítnout hned.

Článek

Naděje po dlouhé době

Po několika měsících bez práce jsem byla ráda za každou odpověď. Když mi přišel e-mail s pozvánkou na osobní pohovor, dokonce jsem si připadala skoro vyvolená. Firma působila seriózně, pobočky měla po celé republice a inzerát sliboval stabilní zázemí i férové podmínky.

Oblékla jsem se slušně, dorazila s předstihem a říkala si, že tentokrát by to mohlo vyjít.

První zvláštní moment

Už při příchodu mě zarazilo, že recepce byla prázdná. Nikdo mě nečekal, nikdo se neusmíval, nikdo se neptal, kdo jsem. Po několika minutách přišla žena, která mě beze slova odvedla do malé místnosti bez oken.

„Tak se posaďte,“ řekla stroze a začala listovat mým životopisem, jako by ho viděla poprvé.

Otázky, které neseděly

Zpočátku se ptala na běžné věci. Pak ale začaly padat otázky, u kterých jsem zpozorněla. Kolik mám dětí. Jestli plánuju další. Jak často marodím. Jestli mám problém zůstávat po pracovní době „klidně i několik hodin navíc“.

Když jsem se zeptala na přesnou pracovní náplň, odpověď byla vágní. „To se uvidí podle potřeby.“ Plat? „Záleží na výsledcích, ale začátek bývá skromnější.“

Smlouva, která přišla příliš rychle

Po sotva dvaceti minutách přede mě položila papíry. Prý smlouva. Bez vysvětlení, bez prostoru na dotazy. Když jsem se začetla, všimla jsem si, že tam chybí konkrétní pracovní doba, přesná mzda i popis pozice.

„Podepíšete, nebo ne?“ zeptala se netrpělivě.

V tu chvíli mi došlo, že tohle není nabídka, ale past.

Rozhodnutí, které přišlo okamžitě

Zavřela jsem složku, poděkovala a řekla, že si to potřebuju promyslet. Výraz na její tváři se okamžitě změnil. Najednou byla nepříjemná, podrážděná a naznačila, že takových jako já chodí dost a že zdržuju.

To bylo definitivní potvrzení, že odcházím správně.

Úleva místo lítosti

Když jsem vyšla ven, cítila jsem zvláštní úlevu. Neměla jsem práci, ale měla jsem klid. A hlavně jsem měla pocit, že jsem se nenechala zahnat do kouta jen proto, že jsem zoufalá.

Ten den jsem si uvědomila jednu důležitou věc:
I když práci potřebujete, neměla by vás stát důstojnost.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz