Smrt syna ji navždy změnila. Příběh Hedy Čechové dodnes bere za srdce

Heda Čechová nebyla jen slavná hlasatelka. Dlouhá léta byla především matka, která syna vychovávala v podstatě sama. Její manželství s Vladimírem Čechem starším se rozpadlo brzy a na syna zůstala prakticky sama.

Právě to mezi nimi vytvořilo mimořádně silné pouto. Vladimír o matce mluvil s obrovským respektem a ona v něm viděla nejen syna, ale i životní oporu.

Možná i proto ho tolik formovala. Vedla ho ke kultuře, knihám, disciplíně. A prý na něj uměla být i přísná. Ne z tvrdosti, ale proto, že chtěla, aby obstál.

Lidé si ho pamatují hlavně jako tvář pořadu Chcete být milionářem?, ale jeho záběr byl mnohem širší. Herec, dabér, cestovatel, moderátor, člověk s mimořádným rozhledem.

Málokdo ví, že měl slabost pro historii, miloval hory a přátelé o něm mluvili jako o člověku s mimořádně suchým humorem.

Perlička, kterou si pamětníci pamatují, byla jeho až puntičkářská příprava. U Milionáře si prý projížděl otázky do detailu a nesnášel odfláknutost. To se k němu vlastně hodilo.

Na celém příběhu je nejbolestnější právě závěr. Vladimír Čech vážnou nemoc dlouho tajil, i před nejbližšími. Chtěl matku šetřit.

A pak přišel moment, o kterém Heda mluvila po letech se slzami. Na smrtelné posteli mu řekla, že ho pustí, že může odejít. To je okamžik, který jí podle všeho zůstal v hlavě do konce života.

Po jeho smrti přiznala, že se s tou ztrátou nikdy úplně nesmířila. Dokonce řekla, že se „nedokázala vyplakat“.

Život Hedy Čechové vůbec nebyl jen noblesa televizní legendy. Její otec tragicky zemřel vlastní rukou, ona sama bojovala s rakovinou, lékaři jí kdysi dávali jen pár měsíců života. A přežila. O desítky let.

Možná právě proto ji synova smrt zasáhla tak hluboko. Tolik věcí překonala, ale tohle nešlo.

A ještě jedna zajímavost. O Vladimírovi pak napsala knihu Můj syn Vladimír Čech, vlastně intimní dopis mrtvému synovi. Už to samo vypovídá, jak silné pouto mezi nimi bylo.

V showbyznysu se často mluví o skandálech, ale tenhle příběh je jiný. Je o matce a synovi, mezi nimiž bylo víc než jen rodinné pouto.

Bylo v tom přátelství, úcta i osudová blízkost.

A možná i proto na Hedu a Vladimíra lidé dodnes vzpomínají s takovým citem.

Zdroje: