Článek
Ten den jsme spěchali. Zaparkovali jsme auto částečně u vjezdu souseda, ale zůstalo dost místa na projetí. Nebylo to ideální, ale taky to nebylo nic, co by se nedalo vyřešit jedním zazvoněním. Jenže soused to viděl jinak.
Když jsme se odpoledne vrátili, auto bylo pryč. Zůstala po něm jen prázdná silnice a stopa od pneumatik. Zavolali jsme na policii, pak na odtahovou službu a nakonec jsme se dozvěděli pravdu. Odtah objednal náš soused.
Když domluva neexistuje
Nešlo o peníze, i když odtah stál několik tisíc. Šlo o to, že místo obyčejného „prosím, přeparkujte“ přišel rovnou tvrdý zásah. Soused se ani neozval, prostě vzal telefon a nechal nás potrestat.
Manžela to zasáhlo víc než mě. Ne kvůli autu, ale kvůli principu. Říkal pořád dokola: „Stačilo zazvonit.“
Nápad, který nikoho nezničil, ale trefil přesně
Druhý den si všiml, že soused parkuje své auto tak, že částečně blokuje chodník. Ne nelegálně, ale tak, že kolem musí lidé obcházet.
A tehdy ho to napadlo.
Manžel koupil několik dopravních kuželů a rozmístil je kolem sousedova auta a vjezdu tak, aby mu nikdo neblokoval cestu, ale zároveň aby to všem připomínalo, jak přehnaně hlídá každý centimetr prostoru.
Nebylo to poškození, nebylo to porušení zákona. Byla to ironie.
Celá ulice to pochopila
Když se soused vrátil domů a viděl kolem svého auta kužely, zrudl. A pak začali chodit sousedé a ptát se, co se stalo. Příběh se rychle roznesl.
Najednou nebyl ten, kdo „chrání pořádek“. Byl ten, kdo zavolal odtah místo domluvy.
Po pár dnech kužely zmizely. A soused se nám poprvé přišel omluvit. Ne moc nahlas, spíš rozpačitě. Ale přišel.
Co zůstalo
Od té doby si všichni dáváme pozor, kde parkujeme. A soused už nikdy nevolal odtah bez toho, aby to nejdřív zkusil vyřešit po lidsku.
Někdy totiž největší lekce nepřijdou v podobě pokuty, ale v podobě trapného zrcadla.
