Článek
Vánoce máme v rodině rádi a poslední roky jsme se střídali. Jednou jsme byli u bratra Martina, další rok u našich rodičů a letos měla celá rodina přijet k nám. Domlouvali jsme se na tom už na jaře a já s manželem počítala asi s deseti lidmi.
Neplánovala jsem žádnou dokonalou slavnost. Těšila jsem se hlavně na to, že rodiče, sourozenci a děti budou jeden večer pohromadě. V listopadu jsem začala řešit jídlo, připravila pokoje pro ty, kteří u nás měli přespat, a koupila několik dárků.
Pak jednoho večera přišla zpráva do naší rodinné skupiny.
„Tak jsem nám zamluvila Vánoce“
Psala ji bratrova manželka Simona. Našla prý skvělý penzion v Krkonoších a rovnou rezervovala pokoje od 23. do 27. prosince. Byla nadšená, že nebudeme muset vařit, děti budou mít sníh a konečně zažijeme jiné Vánoce.
Pod zprávou následoval rozpis pokojů a částka, kterou má každá rodina poslat.
Nejdřív jsem si myslela, že jsem něco přehlédla. Projela jsem starší zprávy, ale o žádném pobytu jsme nikdy nehlasovali. Simona se jednoduše rozhodla za všechny.
Zavolala jsem bratrovi a připomněla mu, že jsme přece domluvení u nás.
„Simona chtěla udělat překvapení,“ odpověděl.
Nejvíc mě překvapilo, že už se se mnou počítalo
Pobyt nebyl levný. Za nás dva a děti jsme měli zaplatit skoro dvacet tisíc korun. K tomu skipasy, cesta a další výdaje. Simona přesto mluvila, jako by jedinou otázkou bylo, kdy peníze pošleme.
Řekla jsem jí, že nikam nejedeme. Nejen kvůli penězům. Vánoce na horách by mi možná někdy nevadily, kdybychom se na nich společně domluvili. Vadilo mi, že někdo zrušil náš plán a vytvořil nový, aniž by se nás vůbec zeptal.
Simona se urazila. Prý se snažila udělat něco hezkého pro celou rodinu a já všechno kazím.
Pak dodala, že rezervace už je zaplacená zálohou.
Rodiče se báli, že vznikne hádka
Máma mi volala, jestli bychom přece jen nemohli jet. Nechtěla, aby se rodina kvůli Vánocům rozhádala. Bratr zase navrhl, že bychom letošní svátky udělali na horách a příští rok u nás.
Chvíli jsem měla pocit, že jsem skutečně jediná, kdo dělá problém. Pak mi ale došlo, jak absurdní celá situace je.
Já jsem nic neměnila. Pouze jsem odmítla plán, který za mě vytvořil někdo jiný.
Řekla jsem proto, že na Štědrý večer budeme doma. Kdo bude chtít přijet, bude vítán.
Nakonec nebyly jedny společné Vánoce
Bratr se Simonou na hory odjeli. Rodiče se rozhodli zůstat doma a 25. prosince přijeli k nám. Se sestrou a její rodinou jsme strávili Štědrý večer podle původního plánu. Nebylo nás deset, ale šest, a vůbec ničemu to nevadilo.
Se Simonou jsme spolu nějakou dobu mluvily trochu chladněji. Dodnes tvrdí, že chtěla rodinu jen potěšit. Já jí to věřím.
Jenže překvapení je podle mě něco, co můžete odmítnout.
Jakmile za někoho rezervujete čtyři dny jeho času, určíte mu, kde bude na Štědrý večer, a ještě mu oznámíte, kolik má zaplatit, už to není překvapení.
Je to hotové rozhodnutí, ke kterému jste jen zapomněli přizvat lidi, kterých se týká.
