Synové Lucie Vondráčkové rostou v silné osobnosti. Každý jiný, oba po svém

Lucie Vondráčková nikdy nepatřila k rodičům, kteří by své děti automaticky stavěli do světla reflektorů jen proto, že jsou „známé“. Naopak. O synech mluví opatrně a vždy zdůrazňuje, že to hlavní se odehrává doma, ne na titulních stránkách.

Matyáš působí spíš tiše a uzavřeně. Už odmala bylo znát, že pozornost okolí mu není příjemná a že nemá potřebu být vidět. Když se někde objeví s maminkou, je to výjimečné a nenápadné. Kamery a rozhovory ho nelákají a Lucie to respektuje. Sama několikrát naznačila, že mu dává prostor rozhodovat o tom, co chce a co už ne.

Není to žádná póza ani vzdor. Spíš přirozená povaha kluka, který si chce žít po svém a nenechat se tlačit tam, kde mu to není vlastní.

Adam je pravý opak. Živější, akčnější, pořád v pohybu. Sport ho baví a je na něm vidět, že potřebuje energii někde vybít. Nejde ale o žádné přehnané ambice nebo tlak na výkon. Spíš o radost z pohybu a chuť zkoušet nové věci.

Lucie u něj stejně jako u staršího syna nechává rozhodování hlavně na něm. Podporuje ho, ale netlačí. Důležité je, aby ho to bavilo a aby měl ze svých aktivit dobrý pocit.

Oba syny má Lucie s bývalým manželem, hokejistou Tomáše Plekancem. Jejich vztah sice skončil, ale rodičovství zůstalo. Kluci dnes žijí převážně s maminkou v Česku, zároveň jsou v kontaktu s otcem. Navenek se nikdy neřešila žádná velká dramata, spíš snaha fungovat co nejvíc normálně.

Lucie opakovaně dává najevo, že stabilita a pocit bezpečí byly pro ni při výchově klíčové. I když se životní situace měnila, snažila se, aby to synové pocítili co nejméně.

Sama přiznává, že ji Matyáš i Adam v posledních letech často překvapují. Tím, jak přemýšlejí, jak se ptají, jak si dokážou stát za svým názorem. Už to nejsou děti, které automaticky přikyvují. A právě to bere jako dobré znamení.

Nesnaží se z nich vychovat kopii sebe ani jejich otce. Dává jim prostor, ale zároveň jasné hranice. Ví, že vyrůstat se známým příjmením není vždy jednoduché. O to víc se snaží, aby měli obyčejné dětství a pocit, že nejsou součástí žádné mediální hry.

Dnes je pro Lucii důležité hlavně jedno. Aby byli spokojení a sami sebou. Všechno ostatní je až na druhém místě.

Zdroje: