Článek
Dovolené vtipkování, nebo schválnost?
Všichni známe ten pocit: přijede tchyně na návštěvu, sednete si na terasu, popíjíte a stačí jedna věta navíc, aby se konverzace zvrtla. My jsme si dali práci s úpravou obývacího pokoje a nové kuchyně - investice, kterou jsme oba plánovali dlouho. Tchyně přijela první víkend po dokončení.
Ze začátku bylo všechno v pohodě. Ocenila nové křeslo, pochválila barvu stěn a já si říkala, že si prostě jen užíváme sobotu s rodinou.
Pak ale přišel ten první „nevinný“ komentář:
„Tahle sedací souprava je pěkná… škoda, že ta barva se tu moc nehodí.“
Zasmála jsem se nervózně. Moje sestra zakroutila očima. To mělo být nejspíš vtipné, ale znělo to jako špička.
Jak z jednoho vtipu vznikl tlak
Pak přistoupila k baru, podívala se na naše nové dekorace a řekla:
„Tohle by byl hezčí pokoj, kdyby tam byly víc ornamenty jako u nás…“
Manžel na to jen přikývl. Ale mě to štvalo. Nebylo to poprvé, co se tchyně vyjadřovala k našim věcem stylem: „To bych udělala líp já.“
Když pak přestala chválit jídlo a začala zpochybňovat naše rozhodnutí o uspořádání domu, začala jsem si říkat, že to s humorem možná přeženu, ale on si to nepřál.
Když výtka zavání osobním narážkami
Nejhorší přišel ten komentář o našem výběru dekorací.
„Celou tu místnost jste si udělali podle nějakého katalogu… nevíte vlastně ani proč.“
To už nebyla legrace. Už to nebyla narážka. Bylo to upřímně urážlivé, cílené a zbytečné.
Manžel se podíval na mě a viděla jsem, že už toho má dost.
Rozhovor, který mění pravidla
Po večeři se mnou promluvil:
„Mám pocit, že sem tahle návštěva už nepatří. Je tohle opravdu výměna názorů nebo jen kritika našich rozhodnutí?“
Nechtěl urážet svou matku, ale chtěl, aby pochopila, že její komentáře nejsou „vtipné“. A já jsem cítila totéž - nejde o to, že se občas něco řekne, ale o to, jaký to má dopad.
Proto řekl:
„Mami, myslím, že je lepší, když teď na nějakou dobu k nám nepřijedeš. Potřebujeme mít domov, kde se každý cítí dobře.“
Nový domov = nová pravidla
Rozhodnutí nebylo udělané z hněvu, ale z nutnosti. My oba chceme, aby náš domov byl bezpečné místo. Ne místo, kde se člověk cítí souzený nebo zmenšovaný kvůli vzhledu, vkusu nebo životnímu stylu.
Tchyně se zprvu urazila, ale během následujících dní jsme si v klidu vysvětlili, co bylo za hranou. Řekla, že to nemyslela tak špatně, ale my jsme oba jasně dali najevo, že slova mají váhu.
Co jsem si z toho odnesla
Nejde jen o nábytek nebo dekorace. Jde o respekt ke společnému prostoru a vztahům. Návštěvy jsou fajn, ale ne když se člověk musí bát slov, která se vymknou kontrole.
A když někdo nevnímá hranici, je fajn mít partnera, který ji umí nastavit jasně.
