Článek
Nevinná nabídka mezi obchody
Šla jsem z práce a procházela pasáží, kde bývají promo stánky. Jedna slečna se na mě usmála a zeptala se, jestli nechci ochutnat nový nápoj. Řekla, že je to jen malý vzorek, žádný prodej, žádné závazky. Vypadalo to neškodně, tak jsem se zastavila.
Napila jsem se, poděkovala a chtěla pokračovat dál. V tu chvíli se ale usměv změnil.
Najednou to nebylo „jen na zkoušku“
Slečna se mě okamžitě začala ptát, jak mi nápoj chutná a kolik balení si vezmu. Odpověděla jsem, že si nic kupovat nechci, že jsem opravdu jen ochutnala. To ji evidentně rozladilo.
Začala mluvit rychleji a hlasitěji. Vysvětlovala mi, že když už jsem ochutnala, bylo by slušné něco koupit. Že jiní lidé to tak dělají. Že tím prý „blokuji její práci“.
Tlak, který přišel bez varování
Snažila jsem se situaci uklidnit. Řekla jsem, že mi nápoj nechutnal natolik, abych si ho kupovala. V tu chvíli se do hovoru vložil další kolega ze stánku. Už to nebyla nabídka, ale nátlak.
„Tak to jste si neměla brát,“ padlo přede mnou i před dalšími lidmi v pasáži. Bylo mi trapně. Ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, že někdo označí obyčejného zákazníka za problém jen proto, že nechtěl utrácet.
Odchod bez omluvy
Odešla jsem bez dalšího vysvětlování. Nikdo se neomluvil, nikdo neřekl, že to přehnali. Naopak jsem slyšela poznámky o tom, že „někteří lidé si berou všechno zadarmo“.
Ta situace mi zkazila den víc než cokoliv jiného. Nešlo o peníze ani o nápoj. Šlo o pocit, že jsem byla vmanipulována do něčeho, co bylo prezentováno úplně jinak.
Co jsem si z toho odnesla
Od té doby se u podobných stánků už nezastavuji. Pokud někdo říká „jen na vyzkoušení“, beru to s velkou rezervou. Ne proto, že bych se bála ochutnávky, ale proto, že nechci znovu řešit nepříjemný nátlak.
Zdarma by mělo znamenat bez podmínek. Jakmile se z toho stane povinnost, je to jen jiný typ prodeje. A o ten já na ulici opravdu nestojím.
