Článek
Do firmy přišla přes agenturu. Potřebovali jsme rychle někoho, kdo vezme ranní směny a postará se o zázemí. Nemluvila moc, s češtinou bojovala, ale vždycky přišla včas a všechno měla hotové dřív, než se ostatní stihli rozkoukat. Pro většinu lidí byla „ta paní na úklid“. Nic víc.
Jenže ona se dívala kolem sebe.
Všímala si věcí, které ostatním splývaly
Zatímco my řešili svoje tabulky, maily a deadliny, ona se ptala. Proč se tohle dělá takhle. Proč se papíry hromadí zrovna tady. Proč se něco uklízí dvakrát a jinde vůbec. Ne vyčítavě, spíš zvědavě. A když nerozuměla slovům, hledala si cestu jinak.
Postupně začala pomáhat i s drobnostmi mimo úklid. Přerovnala sklad, zjednodušila systém, jak se evidují pomůcky. Nikdo jí to nenařídil. Prostě viděla chaos a chtěla ho dát do pořádku.
Když se někdo zeptá správně, začne být slyšet
Jednou si jí všiml vedoucí provozu. Ne proto, že by se chtěla předvádět, ale proto, že díky jejím změnám přestaly mizet věci a práce šla rychleji. Začal se jí ptát. Ona odpovídala stručně, ale k věci. Bylo vidět, že přemýšlí v souvislostech.
Dostala možnost zůstat po směně a pomáhat s organizací práce. Neoficiálně. Pak přišla nabídka zkusit si jinou roli. A pak další.
Půl roku a úplně jiná pozice
Po šesti měsících seděla v kanceláři, kde se řeší plánování směn a rozdělování práce. Ne proto, že by měla titul nebo známosti. Ale proto, že se osvědčila. Věděla, jak to chodí zdola. A hlavně měla respekt lidí, kteří tam pracovali.
Když šla podepisovat novou smlouvu, nebylo kolem toho žádné drama. Jen tiché uznání, že někdy se schopnosti ukážou tam, kde je nikdo nehledá.
Lekce pro všechny okolo
Ten příběh změnil atmosféru ve firmě. Najednou se víc poslouchalo. Neřešilo se tolik, odkud kdo je nebo s jakou pozicí nastoupil. Spíš to, co skutečně dělá.
A pro nás ostatní to byla nenápadná, ale silná připomínka, že někdy stačí pracovat poctivě, přemýšlet a nebát se zeptat. I když začínáte tam, kde vás většina lidí přehlíží.
