Zdeněk Troška si na stáří vystačí s málem. Jedna věc ho ale kvůli důchodcům zvedá ze židle

Člověk by možná čekal, že režisér Slunce, seno, Kameňáku nebo Babovřesků bude stáří trávit v luxusu. Zdeněk Troška si ale svůj ideální důchod představuje úplně jinak. Vrátil se do milovaných Hoštic, užívá si klidu a sám o sobě říká, že žije velmi skromně.

Dokáže to popsat po svém. K snídani nepotřebuje žádné speciality, vystačí si s chlebem namazaným sýrem, na který si nakrájí česnek. K tomu vejce nebo rajčatový džus a je spokojený. Na důchod se podle svých slov připravil dopředu a nikdy nepočítal s tím, že ho ve stáří zachrání stát.

Kolik přesně měsíčně pobírá, ale neprozradil. Na otázku, zda je se svou penzí spokojený, pouze zavtipkoval, že kdyby mu přidali, vůbec by se nezlobil.

Mnohem ostřejší je Troška ve chvíli, kdy nemluví o sobě, ale o ostatních důchodcích. Podle něj si lidé, kteří celý život pracovali, zaslouží ve stáří víc. K zásahům do důchodů se vyjádřil nezvykle tvrdě a označil je za podraz vůči lidem, kteří desítky let pracovali a odváděli peníze státu.

Sám má přitom jednu velkou výhodu. Tvrdí, že k životu mnoho nepotřebuje a nikdy netoužil po okázalém luxusu. Právě proto dokáže svůj důchod prožít způsobem, který mu vyhovuje.

Troškův důchod má ještě jednu zvláštnost. Zatímco jiní penzisté si užívají, že nemusí ráno vstávat do práce, on se pravidelně budí kolem čtvrté. A dobrovolně. Tvrdí, že je v tu dobu vyspaný a plný energie.

Vyřídí poštu, čte si, poslouchá hudbu a nikam nepospíchá. Po obědě přichází jeho oblíbené „vodorovné přemýšlení“, tedy obyčejný odpočinek vleže. Do režisérské práce se už vracet nechce. V roce 2025 znovu potvrdil, že filmový „krám“ definitivně zamkl a klíč zahodil.

Klidnější tempo dostalo ještě větší význam poté, co Trošku potrápilo zdraví. V roce 2025 prodělal operaci a následně bojoval s bakteriální infekcí, která ho připravila o značnou část sil. Odmítal kvůli tomu i pracovní nabídky, které by dříve možná přijal.

Muž, který býval prakticky neustále na place, tak dnes dokáže mít radost z úplně obyčejného dne. Kniha, hudba, procházka, dobré jídlo a hlavně žádný stres. Peníze podle něj ke spokojenému stáří samy o sobě nestačí.

Zároveň ale dobře ví, že bez nich se žít nedá. A zatímco o vlastní penzi dokáže žertovat, při pohledu na seniory, kteří po celoživotní práci počítají každou korunu, už mu do smíchu příliš není.

Zdroje: