Šest dnů ve Vysokých Tatrách

Poslední naši dovolenou ve Vysokých Tatrách jsme nachodili 100 km. Ne úplně najednou, ale za necelý týden se to hezky nasbíralo. A musím uznat - bylo to nádherný. Tatry mám ráda už dlouho. Jsou drsné, nebezpečné a přitom tak krásné. Pokaždé, když tam přijedu, mám pocit, že se vracím jakoby domů, kde to znám a kde je mi dobře. Dopravu volíme vlak. Je to dlouhá, ale pohodlná cesta. V Popradu se přestupuje na místní vlak „električku“, který jezdí mezi jednotlivými částmi Vysokých Tater. Vůbec není potřeba auto. Ubytování hledáme mimo hlavní výletní cíle kvůli klidu. Tuto dovolenou jsme se ubytovali v části Horný Smokovec. Tato část se nachází v pěší dostupnosti od Starého Smokovce, který je hlavním vstupem k několika turistickým trasám. Nelitovali jsme, byl zde opravdu klid.

1. den

Na Téryho chatu: srdcem Vysokých Tater

Na túru jsme vyrazili z Hrebienku, kam jsme se vyvezli lanovkou ze Starého Smokovce. Kousek za startem nás osvěžil Obrovský vodopád. Pokračujeme dál po červené turistické značce směrem k Zamkovskeho chatě. Odtud se začíná stezka více zvedat do kopce. Prochází se nádhernou Malou Studenou dolinou, kterou protéká místy potok a nad hlavami se tyčí horské štíty. Člověk si zde připadá velmi malí. Občas kolem nás prosviští šerpa s nákladem a my jen zíráme s otevřenou pusou. Jsou to machři díky kterým si nahoře můžeme dát občerstvení. Na konci doliny je poslední táhlé a prudké stoupání. Téryho chata leží ve výšce 2015 m n. m. a je nejvýše položenou celoročně otevřenou chatou. Přímo u chaty leží pět krasných ples. Odměnou za výstup jsou výhledy zpět do doliny a na okolní štíty jako je Lomnický štít anebo Prostredný hrot. Téryho chata je jedno z těch míst, kam se člověk chce vrátit. Po cestě zpátky potkáváme místní fotomodelku lišku Elišku. Stále platí nekrmit, nesahat, vyfotit a pokračovat dál. Večer v tento den ještě vyrážíme na 10 km klidnou procházku do wellness na regeneraci.

Naše data

2. den

Výlet na Lomnický štít a trasa Skalnaté pleso - Hrebienok - Horný Smokovec

Ráno vyrážíme do Tatranské Lomnice. Čeká nás výlet na druhý nejvyšší vrchol Tater, Lomnický štít (2 634 m n. m.). Víme, že lanovka je drahá, ale chceme si tento zážitek jednou dopřát. Po návratu na Skalnaté pleso vyrážíme sestupem k Hrebienku. Trasa vede přes lesy a kamenité chodníky.

Naše data

3. den

Koprôvský štít - pocit, že stojíte na vrcholu Tater

Tuto túru začínáme u vlakové stanice Popradské pleso. První úsek je celkem otrava, dlouhá a rozpálená asfaltka, která vede k Popradskému plesu. Od plesa začíná stoupání do Mengusovské doliny. Tady už to je pravá Tatranská túra. Cesta vede lesem a kosodřevinou. Postupně stoupáme až k Hincovu plesu - největšímu horskému jezeru v Tatrách. Tady si hodně lidí dává pauzu. Klid, ticho, hory a ledová voda - nádhera. Pak už nás čekají dva závěrečné výstupy na Koprôvský štít. V prvním úseku se přechází přes zajímavou zpevněnou cestu. Druhý úsek je samotný výstup na štít. Je to prudké a kamenité. Nahoře ve výšce 2 363 m n. m je parádní výhled - Rysy, Vysokou, Kriváň a pod sebe na Hincovo pleso. Sestup je rychlejší. U Popradského plesa pauza na jednu točenou limču a dnes naposledy ta nepříjemná asfaltka zpět na vlak.

Naše data

4. den

Deštivý den v Tatrách - Malý princ a zasloužený relax

Ráno se probouzíme do deště. U snídaně hledáme alternativní plán. Vybrali jsme muzeum Poliankovo v Tatranské Poliance. Zde se dozvídáme něco navíc o Tatrách, zkoušíme si jaké je to být šerpou (bez zátěže) a obdivujeme interaktivní výstavu Malý princ, která zde zrovna probíhá. Odpoledne míříme po předchozí telefonické domluvě do bazénu a wellness centra. Voda, teplo, sauna - ideální regenerace po náročném výstupu. I když nám počasí nepřálo, nakonec to byl fajn den - jiný a klidnější.

5. den

Tatranská magistrála, Popradské pleso - Slezký dom - když si myslíte, že to má být o dost kratší a ono není

Túra začíná klasicky, vlak a asfaltka k Popradskému plesu. .Nálada: „Už, aby to začalo být zajímavé“. Od plesa se napojujeme na Tatranskou magistrálu prudkým stoupáním. Po tomto stoupání se táhne krásná horská stezka s menším počtem turistů, již už žádné extrémní stoupání. Jdeme směr Slezký dom. Myslíme si, že to bude v pohodě, ale Slezký dom stále nikde. Zjišťujeme, že jsme se špatně podívali do mapy. No co už. V Slezkém domě si dáme jídlo a víme, že ještě není konec. Čeká nás sestup. Jsme unaveni a tak sestupujeme po asfaltové silnici dolů do Tatranské Polianky na vlak.

Naše data

6. den

Procházka okolo Štrbského plesa a pěšky zpět na ubytování

Ráno vyrážíme vlakem ke Štrbskému plesu. Užíváme si pohodovou procházku okolo jezera. Jelikož je brzy ráno je zde minimum turistů. Po procházce jsme se rozhodli, že zpět nepojedeme električkou, ale půjdeme pěšky až na naše ubytování v Horným Smokovci. Cesta vede podél silnice - nic moc, ale naše nohy již protestují při náznaku stoupání po Tatranském chodníku.

Naše data

Medvědi

Hodně lidí se mě ptá a co medvědi. Ano, žijí tam a je jich hodně. Ale my nemáme strach, máme respekt. Chodíme s trekovými holemi a mluvíme nahlas, aby o nás věděli. Máme v hlavě to, že je to přece divoké zvíře, které nás chytře sleduje z dálky a hlídá si svůj prostor. A my si zase hlídáme ten svůj, svoje cesty a dáváme mu pokoj. Na medvěda jsme narazili jednou na trase Chata pod soliskem - Wahlenbergovo pleso. Bylo to z uctihodné vzdálenosti. Naše túra zde byla tímto ukončena a následovala otočka a cesta zpět.

Závěr

Těch 100 km nebyl nějaký výkon, byl to spíš dar. Každý krok, každý výstup a každý výhled. Tatry mají v sobě něco, co nevím jak popsat. Když jsem sem poprvé vzala přítele, tak mi řekl, že sem chce jezdit každý rok. Oba jsme se shodli že:

„Jednou Tatry, navždy Tatry“.

Tipy