Článek
Když jsem poprvé slyšela, že Petr Müller v Kometě končí, chvíli jsem jen nevěřícně zírala na obrazovku. V hlavě mi běžela spousta myšlenek, ale především jedna – jak nahradit hráče, jako je on? Tichý zabiják, co nemusí být celý zápas skoro vidět, ale když přijde chvíle pravdy, rozhodne. Ten, kdo v čase 58:43 vypálí ránu, která pošle stadion do varu. V Brně máme hokej v krvi. Kometa není jen klub, Kometa je náš životní styl. Vždycky byla a vždycky bude. A Petr Müller se do ní vepsal stejně jako legendy z minulosti. Nenápadný, skromný, soustředěný, občas působil až nenápadně… a přesto jsme na něj všichni spoléhali. Věděli jsme, že když to bude nejvíc potřeba, najde si místo, puk i síť. A většinou to udělal s naprostým klidem.
Bez rozlučky? To si nezaslouží.
Možná to není typ hráče, který by si srdce získával nějakými gesty. Ale o to víc si ho Brno zamilovalo. Právě tím, jak makal, jak střílel důležité góly, jak byl přesně tím, koho každý tým potřebuje. O to víc mě mrzí, že odešel tak tiše. Neříkám, že měl mávat z balkónu radnice, ale rozloučení před vyprodanou Winning Group Arenou by si zasloužil. Protože Müller byl součástí kometího srdce.
Kometa před novou kapitolou
Teď začíná nová éra. A nebude to snadné. Najít hráče s takovým citem pro zakončení, s takovým klidem v rozhodujících momentech, s takovým čichem na gól? To se nestává každý rok. Ale věřím, že vedení ví, co dělá. A že Kometa, tak jak to umí, znovu postaví tým, který nás bude bavit. Možná to chvíli potrvá. Možná budou i pády. Ale Brno je hokejové město. Jsme zvyklí bojovat. A hlavně – jsme zvyklí věřit.
Díky, Petře
Ať už Müller zamíří kamkoli, zůstane navždy jedním z nás. Budeme si pamatovat ty jeho góly, oslavy, i to, jak někdy beze slova rozhodl zápas. Až příště na zimáku zařveme „gól!“, mnozí z nás si představí jeho. S číslem 88, klidným pohledem a přesnou střelou.
Díky, Petře. Ať se ti daří. V Brně máš vždycky dveře otevřené. A v našich srdcích už místo dávno máš.
Vítězové extraligy doma
Zlatá medaile
