Zimní Jizerky v plné kráse: sníh, slunce, vodopády, výhledy a ticho hor

Jizerské hory jsou místem, kde vládne klid a ticho. Žádné lanovky, žádné silnice až na vrcholky – pokud se chcete dostat k výhledům, musíte si je poctivě vyšlapat po svých. Právě to dává Jizerkám jejich jedinečný charakter. Odměnou je pocit opravdové svobody.

Brzy ráno vyrážíme vlakem do Bílého Potoka pod Smrkem, kde přestupujeme na autobus směr Smědava. Už cesta nahoru dává tušit, že zima letos rozhodně nešetřila sněhem. Na Smědavě vystupujeme a napojujeme se na turistickou trasu vedoucí směrem k hoře Jizera.

Cesta je tichá, zasněžená a místy zavátá. Stromy jsou obalené jinovatkou, sníh pod nohama křupe a nad námi září modrá obloha. Postupně stoupáme lesem, který působí až pohádkově. Přicházíme na vrchol Jizery (1 122 m n. m.), kde stojí výrazný kříž, celý pokrytý námrazou. Z vrcholu se otevírají výhledy, které berou dech – poznáváme Ještěd, Smrk i další vrcholy Jizerských hor.

Z Jizery (1 122 m n. m.) máme v plánu pokračovat po hřebenové trase Na tři tisícovky, která vede směrem k Poledním kamenům a dál kolem výrazného skalního útvaru Frýdlantské cimbuří. Odtud měla trasa klesat k vodopádům Černého potoka, jednomu z nejdivočejších koutů této části Jizerských hor.

Jenže sněhu je letos opravdu hodně. Stezka je místy zavátá, značení mizí pod bílou peřinou a orientace je čím dál složitější. Uprostřed plánované trasy ztrácíme správný směr a místo pokračování k vodopádům scházíme do Bílého Potoka jinou cestou, než jsme původně zamýšleli.

Vodopády Černého potoka tak tentokrát zůstávají jen v plánu a na mapě. Jizerky nám připomínají, že tady se nic nedá uspěchat – a že důvod vrátit se znovu se vždycky najde.

Údaje z hodinek

Druhý den vyrážíme vlakem do Josefova Dolu. Odtud míříme po značené trase směrem k vyhlídce Čertovy kameny. Cesta pozvolna stoupá lesem.

Čertovy kameny jsou výrazné skalní bloky vystupující nad lesy nad Josefovým Dolem. Nejde jen o obyčejnou vyhlídku – podle místních pověstí tu pobýval čert, který se zde ukrýval, radil lidem a někdy jim i škodil. Skály působí drsně a divoce, jejich tmavé stěny jsou místy rozlámané a v zimě obalené sněhem a ledem.

Po vyhlídce pokračujeme směrem na rozcestí Peklo, odkud plánujeme okruh přes vodopády Jedlové zpět do Josefova Dolu. Čeká nás 700 m úsek hlubokého sněhu, který musíme překonat poctivě krok za krokem. Uprostřed trasy nás navíc překvapí potok, o kterém jsme nevěděli – jeho překonání v zimních podmínkách je pořádná dávka adrenalinu.

Nakonec dorazíme k Jedlovým vodopádům. I v zimě voda stále hučí mezi ledovými rampouchy a sněhem, místy částečně zamrzlá, jindy se láme do vířící pěny. Ledové krystaly na skalách a zamrzlé stěny vytvářejí téměř pohádkovou scenérii – divokou, krásnou a zároveň trochu drsnou. Stojíme tu v tichu hor, obklopeni mrazivou přírodou, a každý okamžik připomíná, proč se do Jizerek vyplatí vracet.

Pokračujeme zpět k vlaku. Náročný úsek v hlubokém sněhu a nečekaný potok zůstávají v paměti jako opravdová zimní výzva.

Údaje z hodinek