Madeira se mění: Inferno, hory i Fanal pod novými pravidly

Je zvláštní číst, že trasy, po kterých jsem šla, se dnes pomalu uzavírají nebo přetvářejí. Madeira se mění – ne proto, že by chtěla turistům něco odepřít, ale protože se snaží zachránit to, co z ní dělá jeden z nejkrásnějších ostrovů na světě.

Caldeirão do Inferno byla pro mě srdcovka. Ta stezka, kde se z vlhké levády stává dobrodružství, kde se za každým tunelem ozývá voda a vzduch voní po zeleni. Pamatuju si, jak jsme se prodírali úzkými tunely s čelovkou, a za posledním z nich se otevřel ten obrovský kamenný amfiteátr s vodopádem. Ten moment ticha, kdy slyšíte jen hučení vody a dech vlastního úžasu.

Teď je ale Inferno uzavřené. Požáry, sesuvy a silné deště z roku 2024 udělaly z téhle cesty nebezpečné místo. Oficiálně byla stezka uzavřena kvůli stabilitě svahů a opravám, které by měly zabránit dalšímu poškození. Chápu to — některé úseky byly už tehdy opravdu na hraně. Ale přesto je zvláštní vědět, že kameny, po kterých jsem šla, jsou teď prázdné, tiché a čekají na obnovu.

Pico do Arieiro – Pico Ruivo, legendární trasa PR1. Stála jsem tam brzy ráno, když se mraky převalují mezi štíty a slunce barví hory do zlata. Byl to zážitek, který se těžko popisuje, dokud tam sami nestojíte.
Dnes je ale tahle trasa z velké části uzavřená kvůli požáru, který v srpnu 2024 spálil okolní vegetaci a poničil značení i bezpečnostní prvky. Zůstalo přístupných jen asi 1,2 kilometru od Pico do Arieiro k vyhlídce Pedra Rija — symbolická ochutnávka toho, co bývalo celodenní výpravou přes skalnatý hřeben.
Místo opravují, zpevňují a čistí, aby se jednou dala znovu otevřít. Doufám, že ten den přijde — ten výhled z Ruiva stojí za všechno.

Fanal jsem milovala pro jeho mlhu. Vstoupíte do lesa a ocitnete se v pohádce — kmeny obalené mechem, ticho, které má váhu. Jenže i tady příroda nese následky. Eroze, rozšlapaná vegetace, auta zaparkovaná mimo vyznačené plochy.
Proto teď Fanal dostává nová pravidla. Od tohoto týdne se tam začínají instalovat dřevěné chodníčky, ploty a značené stezky. Vznikají oplocené zóny, kontrolované vstupy a parkování. Cílem je ochránit rostliny a snížit erozi, ale zároveň zlepšit zážitek z návštěvy.
Zpočátku mi ta představa přišla trochu smutná — dřevěné lávky v místě, kde dřív byly jen stezky vyšlapané v trávě. Ale když jsem viděla, jak se krajina trhá pod náporem turistů, dávám těm změnám smysl. Fanal je součástí UNESCO lesa Laurissilva, a tak si zaslouží, aby se s ním zacházelo s úctou.

Nejde ale jen o Inferno, hřeben nebo Fanal. Madeira teď čelí širší vlně uzavírek:

Tyhle uzávěry jsou pro místní i turisty citelné – některé z nich byly součástí itinerářů každého, kdo na Madeiru přiletěl poprvé. Ale zároveň jsou nezbytné.

Madeira se teď soustředí na rovnováhu mezi turismem a ochranou přírody. IFCN (Instituto das Florestas e Conservação da Natureza) zavádí přísnější pravidla, některé trasy uzavírá kvůli opravám, jiné kvůli bezpečnosti nebo obnově.
Na první pohled to může působit omezující, ale ve skutečnosti je to známka péče. Ostrov, který tolik dává, se prostě potřebuje na chvíli nadechnout.

Když si teď vzpomenu na zvuk vody v Infernu, na vítr na hřebeni Ruiva a mlhu v Fanal, jsem vděčná, že jsem to všechno stihla vidět ještě „předtím“. Ale ještě víc věřím, že tyto změny jsou nutné, aby ty zážitky mohli mít i ti, kdo přijdou po nás.

Madeira zůstává stejná – jen se učí bránit.

Zdroje