Článek
Mistři světa, kteří nesměli odjet
Československý hokej byl po druhé světové válce na vrcholu. Reprezentace vyhrála mistrovství světa v roce 1947 a o dva roky později znovu získala zlato ve Stockholmu.
Hokejisté byli národními hrdiny. Lidé je poznávali na ulicích, chodili se na ně dívat a jejich úspěchy sledovala celá země.
Jenže přišel únor 1948 a s ním komunistický převrat.
Sportovci, kteří pravidelně cestovali do západních zemí, se najednou stali pro režim problémem. Státní bezpečnost sledovala jejich kontakty, cestování i případné styky s lidmi ze zahraničí.
Komunisté se obávali, že by další sportovci mohli při cestách na Západ emigrovat.
A právě tato obava se stala jedním z pozadí událostí, které následovaly.
Do Londýna nakonec neodletěli
V březnu 1950 se mělo československé mužstvo zúčastnit mistrovství světa v Londýně. Jako obhájci titulu měli patřit k hlavním favoritům.
Jenže reprezentace nakonec do Anglie neodcestovala.
Oficiálně se mluvilo o problémech s vízy pro československé rozhlasové novináře. Hráči však měli pocit, že za tím stojí politické rozhodnutí a že jim režim cestu jednoduše zakázal.
Byli rozzlobení. Místo aby mohli bojovat o další světový titul, museli zůstat doma.
A právě toho režim využil.
Hospoda, která se stala začátkem tragédie
Dne 13. března 1950 se několik hokejistů sešlo v pražské hospodě U Herclíků v Pštrossově ulici.
Chtěli společně posedět, oslavit narození dítěte jednoho z hráčů a zapomenout na zklamání z neuskutečněné cesty do Londýna.
Během večera ale v rádiu zazněla zpráva, která je rozčílila.
Rozhlas informoval posluchače, že hokejisté se rozhodli do Londýna neodjet z vlastního přesvědčení.
Hráči věděli, že to není pravda. Cítili se podvedeni a někteří začali proti režimu hlasitě protestovat.
Jenže v hospodě nebyli sami. Mezi přítomnými se nacházeli také příslušníci Státní bezpečnosti.
Situace se vyhrotila, došlo ke konfliktu a následovaly zatýkání.
Někteří hráči byli zatčeni přímo na místě, další v následujících dnech.
Výslechy a obvinění z velezrady
Zatčení hokejisté se dostali do rukou bezpečnostních složek. Při výsleších čelili tvrdému zacházení a nátlaku.
Režim potřeboval vytvořit obraz nepřátelské skupiny, která údajně plánovala útěk do zahraničí a činnost proti státu.
Obvinění byla mimořádně vážná. Mluvilo se o velezradě, špionáži a protistátní činnosti.
Za hlavní postavu údajného spiknutí označili brankáře Bohumila Modrého. Ten přitom nebyl ani součástí osudného večera v hospodě.
Celý případ byl veden jako politický proces s názvem Modrý a spol.
Jedenáct hráčů, desítky let za mřížemi
Dne 7. října 1950 padly rozsudky.
Jedenáct hokejistů dostalo dohromady 74 let a 8 měsíců vězení.
Mezi nejvyššími tresty byly:
- Bohumil Modrý – 15 let vězení.
- Augustin Bubník – 14 let vězení.
- Stanislav Konopásek – 12 let vězení.
- Václav Roziňák – 10 let vězení.
Nešlo přitom jen o pobyt za mřížemi. Někteří vězni skončili v uranových dolech na Jáchymovsku, kde panovaly velmi těžké pracovní a životní podmínky.
Práce s uranovou rudou bez odpovídající ochrany znamenala vážné zdravotní riziko.
Bohumil Modrý, někdejší hvězda československé reprezentace, se z vězení vrátil s vážně podlomeným zdravím.
Světové medaile vystřídaly uranové doly
Před několika lety je lidé oslavovali jako mistry světa. Teď z nich byli podle komunistického režimu nepřátelé státu.
Jejich rodiny mezitím bojovaly o jejich propuštění. Vězení znamenalo nejen rozdělené rodiny, ale také ztrátu zaměstnání, společenského postavení a jistoty.
Někteří hráči se dostali na svobodu v roce 1955 na základě prezidentské milosti.
Ani potom ale neměli jednoduchý život. Zdravotní následky věznění, omezení sportovní kariéry a dohled režimu poznamenaly jejich další osudy.
Bohumil Modrý zemřel v roce 1963.
Rehabilitace přišla až v roce 1968
Teprve v roce 1968, během období pražského jara, došlo k soudní rehabilitaci odsouzených hokejistů.
Bylo to téměř osmnáct let od procesu, který jim změnil život.
Příběh československých hokejistů je připomínkou toho, že komunistický režim nezasahoval jen do politiky nebo podnikání. Dokázal zničit i životy lidí, kteří zemi přinášeli úspěchy a radost.
Hokejisté, kteří měli reprezentovat Československo na světovém šampionátu, místo toho skončili v uranových dolech.
A jejich jedinou skutečnou vinou bylo, že se ocitli v době, kdy se sport stal také nástrojem politiky.
Zdroje:
- Hokejisté jako nepřátelé státu aneb mistři světa ve vězení – ČT sport
- Jak po únorovém převratu roku 1948 skončila první zlatá léta československého hokeje – Petr Kaleta, Masarykova univerzita
- 13 March 1950: When propaganda, a pub brawl put defending world hockey champs Czechoslovakia ‘on ice’ – Radio Prague International
- Se zlatou medailí do uranového dolu. Hokejové mistry mučili a poslali do lágrů – iDNES.cz
- Proces s československými hokejisty v roce 1950 – Západočeská univerzita v Plzni
