Článek
K Vánocům jsem dostala dárek: 60 minut thajské masáže celého těla. Byla jsem nadšená. Už jsem se viděla, jak ležím v příjemném salónu, hraje relaxační hudba, někdo mě jemně masíruje a já si odpočinu. Nějak nebyl čas v zimním období a tak tento dárek čerpám v létě. Dorazila jsem tam, slečna za recepcí na mě spustí anglicky jako kdybych byla rodilá Angličanka. Do ruky mi vrazí balíček s oblečením a ukáže místnost, kam mám jít. Nic víc…Vešla jsem dovnitř a v hlavě se mi motalo, cože to po mě to svou rychlomluvou vlastně chtěla. No nejspíš se mám převléknout. Beru oblečení. „Co to proboha je?! Kalhoty jsou širší než závěsy a vršek vypadá jako pytel na brambory.“ Stála jsem tam pár minut a přemýšlela, kterou stranou co a jak patří. Když už jsem se do toho nasoukala (samozřejmě, že špatně), připadala jsem si, že jdu na karate nebo na nějaké asijské představení. Pak jsem si lehla na lůžko a čekala příjemnou masáž. Jenže místo jemné masáže na mě masérka vylezla. Doslova vylezla. Chodila po mě, zapírala se lokty, koleny i chodidly. V jednu chvíli mě chytla za ruce, vytáhla je dozadu a já měla pocit, že mi urve ramena. Snažila jsem se držet a potlačit hekání. Místo relaxu jsem tam ležela s vykulenýma očima, zatínala zuby a přemýšlela jestli mi neublíží. Celou dobu jsem si říkala, kdy už asi uplyne těch 60 minut a tohle skončí. Čas utíkal pomale a došlo na protahování. Chytila mě za nohu, zvedla ji do vzduchu a než jsem stihla cokoliv říct, měla jsem koleno skoro u ucha. Myslela jsem si, že mi praskne pod kolenem. To ještě nebyl konec. Druhou nohu mi ohnula taky až jsem si připadala jako lidský preclík. V hlavě mi běželo: “ Tohle není relax. To je tělocvik, jóga, boj o přežití a možná i práce pro ortopeda.” Když mi po hodině řekla finish, slušně jsem poděkovala. Převlékla jsem se a vyšla ven pomačkaná s vlasy do všech stran. Ale světe div se - cítila jsem se dobře. Věřím, že thajská masáž přináší spoustu benefitů , ale ne děkuji, já už nikdy.
