Článek
Člověk nemusí být hydrolog, aby si letos všiml, že se s vodou něco děje.
Stačí se projít kolem řeky nebo potoka, který známe. Místo vody, na kterou jsme zvyklí, jsou někde jen kameny, bahno a několik posledních tůní. A tam, kde voda ještě teče, jí bývá podstatně méně než normálně.
Podle aktuálních údajů jsou průtoky na řadě českých řek a potoků výrazně pod běžnými hodnotami. Některé vodní toky se dostaly až na historická minima.
Nejde přitom jen o jeden kout republiky.
Lužnice, Jihlava, Svratka, Morava nebo Bečva mají místy výrazně podprůměrné průtoky. Velké řeky sice úplně nezmizely, ale rozdíl oproti běžnému stavu je na některých místech opravdu výrazný.
Ještě horší situace může být na malých tocích. Některé potoky a pramenné úseky už zcela vyschly. Zůstává jen prázdné koryto, kameny a občas poslední tůň.
A potom je tu Vírská přehrada.
Hladina nádrže na Vysočině klesla přibližně o osm metrů pod obvyklou letní úroveň. Z vody se proto začaly objevovat staré cesty, pařezy a pozůstatky toho, co bylo desítky let ukryté pod hladinou.
Na první pohled to vypadá dramaticky. Je ale důležité dodat, že Vír stále slouží jako významný zdroj pitné vody a zásobování pokračuje.
Problém je ale vidět jinde.
V některých menších obcích začínají vysychat studny a vlastní zdroje nestačí. Voda se proto musí dovážet cisternami.
Na Rakovnicku například lidem v některých místech vyschly studny a v Bedlně pomáhá s pitnou vodou cisterna.
Ještě výraznější situace nastala na Brněnsku, kde obcím Domašov, Rudka a Říčky dočasně došla voda ve vodojemu. Pitnou vodu bylo nutné dovézt.
To už není jen nějaké číslo v tabulce.
To znamená, že člověk otevře kohoutek a musí čekat, až přijede cisterna.
A právě v tom je letošní sucho možná nejzajímavější.
Ve velkých městech si ho totiž mnoho lidí vůbec nemusí všimnout. Voda z kohoutku stále teče. Sprcha funguje, toaleta se spláchne a konvici si člověk naplní stejně jako každý jiný den.
Jenže několik kilometrů dál může být situace úplně jiná.
Vysychající studna totiž neřeší, jestli je člověk zvyklý mít vodu kdykoliv k dispozici.
Podobně je na tom příroda. Malé potoky mizí rychleji než velké řeky. Vysychají mokřady a prameniště a voda se z krajiny ztrácí.
A problém není jen český.
Dunaj má na některých místech velmi nízkou hladinu a podobně je na tom také Rýn v Německu. Nízké stavy řek přinášejí problémy například lodní dopravě.
Člověk si přitom může říct, že stačí pár pořádných dešťů a všechno se vrátí do normálu.
Jenže tak jednoduché to není.
Jedna bouřka nemusí doplnit vyschlé studny, podzemní vodu ani přehrady. Po dlouhém suchu potřebuje krajina mnohem více vody, aby se zásoby skutečně obnovily.
Možná je proto letošní situace hlavně připomínkou jedné jednoduché věci.
Voda není samozřejmost.
Dokud teče z kohoutku, téměř nad ní nepřemýšlíme.
Když ale člověk uvidí vyschlý potok, řeku plnou kamenů, přehradu o několik metrů níž nebo cisternu s pitnou vodou před obcí, najednou to začne být úplně jiné.
A možná právě proto stojí za to se letos občas zastavit u vody a pořádně se podívat.
Protože někde už voda nezmizela jen z tabulek.
Zmizela přímo před očima.
Zdroje
- ČT24 – Řeky mají jen zlomek obvyklého průtoku. Málo vody je i v přehradách
- České noviny – Hladina vírské nádrže je o osm metrů níž, než bývá v létě obvyklé
- ČT24 – Tři obce na Brněnsku jsou bez pitné vody
- iROZHLAS – Kvůli suchu lidé nemají dost pitné vody ve studnách
- E15 – Sucho drtí vodácký byznys. Voda zmizela i z míst, kde to Česko dosud nepoznalo
- Novinky – Z poloprázdné Vírské přehrady vystupuje torzo betonárny i zbytky zatopených vesnic
