Článek
Petra Budínová: Trial není o síle. Rozhodují milimetry, hlava a odvaha nevzdat to
„Zvenku to tak může vypadat, ale v hlavě je to dost často velký boj,“ říká otevřeně. „Je to neustálý tlak na psychiku a soustředěnost, kterou musím pořád kontrolovat, abych byla maximálně soustředěná na svůj výkon.“
Právě psychika je v trialu často rozhodující. Jedna pozdní reakce, špatně zvolená stopa nebo drobná ztráta koncentrace a čistý průjezd je pryč.
Třetí generace na motorce
K trialu se Petra nedostala náhodou. V její rodině má tenhle sport hluboké kořeny. „K trialu jsem se dostala především přes mého tatínka i dědečka, kteří tento sport dlouhá léta také dělali. Jsem již třetí generace v naší rodině.“
Poprvé sedla na trialovou motorku už ve čtyřech letech. A zůstala u ní dodnes. Pro mnoho lidí je přitom trial stále neznámou disciplínou. Petra ho popisuje jednoduše:
„Trial je technický motocyklový sport, který je zaměřený na překonávání umělých nebo přírodních překážek. Například kamenů, klád nebo svahů. Základem tohoto sportu je především balanc, přesnost a bezchybná jízda.“
A právě bezchybnost je to, co z trialu dělá extrémně náročný sport.
Nejde jen o sílu
Lidé si často myslí, že motocyklový sport je hlavně o fyzické síle. Jenže trial funguje jinak. „Je to kombinace všeho – rovnováhy, přesnosti a psychiky. Pro nováčky je nejtěžší pochopit, že to není jen o síle, ale především o preciznosti.“
Rozhoduje i výběr stopy. Každá sekce nabízí více možností průjezdu a každému jezdci sedí něco jiného. To, co vypadá zvenku jako drobnost, může znamenat rozdíl mezi perfektní jízdou a chybou. „Často je to maličkost – špatně zvolená stopa, pozdní reakce nebo ztráta koncentrace.“
Když hlava porazí techniku
Trial je sport, kde jezdec bojuje hlavně sám se sebou. Petra přiznává, že právě psychika ji někdy zradila víc než samotná jízda. „Ano, několikrát se mi to stalo. Když nevěříš sama sobě, tak se to projeví okamžitě. V tomto hlava dokáže udělat veliké neplechy.“
Před každou sekcí proto přichází rituál soustředění. „Vždy před sekcí si v duchu projíždím ideální stopu a snažím se uklidnit.“ Pomáhá i obyčejné klidné dýchání, protože v trialu často rozhodují centimetry a vteřiny.
Mototrial
Dřina, kterou nikdo nevidí
Za čistým průjezdem sekce jsou stovky pokusů, pády, hodiny tréninku i odříkání. „Za jedním povedeným pokusem je spousta neviditelné práce,“ říká Petra.
Kromě samotného ježdění tráví čas v posilovně, věnuje se kondiční přípravě a běhání. Přesto musí sport kombinovat s běžným pracovním životem. „Nejvíce mě limituje volný čas, který tomu mohu věnovat, jelikož musím chodit do práce, protože nemáme jiné finanční zabezpečení.“
To je realita většiny menších motoristických sportů v Česku. Lidé je dělají hlavně proto, že je milují. A přesně to je definice sportovních srdcařů.
Moment, kdy chtěla skončit
Ani u Petry nebyla cesta jen o úspěších. Při přechodu do vyšší kategorie přišla velká krize. „Byl to moment, kdy se mi vůbec nic nedařilo.“ Přemýšlela dokonce, jestli má pokračovat. Nakonec ji u sportu udržela radost z jízdy a podpora nejbližších. „V těchto chvílích mě vždy podrží mí nejbližší přátelé a rodina.“
Holka mezi chlapy? Spíš další motivace
Motoristické sporty jsou stále často vnímány jako mužský svět. Petra si to uvědomuje, ale nebere to jako překážku. „Je to náročnější, jelikož je motoristický sport spojován výhradně s muži.“
S předsudky se občas setkává, ale odpověď má jednoduchou: „To je ta největší motivace, jak můžeme všem dokázat, že závodní stroje dokáží ovládat i ženy.“ V českém trialu navíc ženy často závodí přímo proti mužům, protože domácí scéna není tak početná, aby měla samostatné ženské kategorie. O to větší výzva to je. Na závodech mistrovství Evropy už ale jedou ženy samostatně.
Sen? Evropská špička a medaile pro Česko
Petra už v minulosti zaznamenala velký úspěch, když na svém prvním mistrovství Evropy skončila celkově druhá. A ambice jí rozhodně nechybí ani dnes. „Můj cíl je se znovu dobře umístit na Mistrovství Evropy. Také bych se chtěla zlepšit na našem českém Mistrovství republiky a hlavně bychom chtěli být na Trialu národů mezi prvními třemi zeměmi, jelikož jsme byly dvakrát čtvrté.“
Jenže důležitější než medaile je pro ni něco jiného — neustálé posouvání vlastních hranic. „Když se smířím s určitou výkonností, tak mě to přestane posouvat výše.“
Sport, který většina lidí nezná. Přesto má obrovský smysl
Trial nikdy nebude mainstream. Možná právě proto kolem něj vzniká silná komunita lidí, kteří ho nedělají pro slávu, ale z čisté lásky ke sportu. „Jelikož je nás celkem málo, o to víc nás to spojuje a prožíváme vše společně. Je to základní motoristická disciplína, která obsahuje cit, rovnováhu, rozhodnost, pohybovou dovednost, což se hodí k ostatním motoristickým disciplínám.“
A proč dělat sport, který většina lidí ani nezná? „Dělám ho hlavně pro sebe, protože je to to, co mě naplňuje v mém životě. Byla bych ráda, kdyby bylo možné se tomu věnovat co nejdéle. Doufám, že to lidem přinese rozptýlení v této jinak složité době a ráda bych svou radost ze sportu předala další generaci.“
Tohle není příběh o popularitě nebo penězích. Je to příběh o vytrvalosti, pokoře, rodině a vůli nevzdat se ani ve chvíli, kdy to nejde.
Přesně tak vypadá opravdová sportovní srdcařina.
